Domů Rudoarmějec

Ze starých pohlednic

Rudoarmějec Tisk
Úterý, 19 Únor 2008 10:54

Sice se jedná o záležitost až poválečnou, tedy trochu novější než u ostatních porovnávaných míst, ale nemohl jsem tento objekt do přehledu míst města nezařadit. Krátce po válce, v roce 1946, bylo rozhodnuto o vybudování památníku osvobození. Paralelně proběhly dvě sbírky. Na památník T. G. Masaryka, na který bylo vybráno 50.000,- Kčs. Ve druhé sbírce na sochu rudoarmějce se vybralo 280.000,- Kčs a tím pádem bylo rozhodnuto. Jako materiál byl zvolen bronz, který byl získán roztavením sochy F. Schmeykala, stávající do konce války v parku. Místo k vybudování památníku osvobození, jenž nebyl nikdy dobudován zcela, bylo vybráno na místě zasypané části ramena Ploučnice, vedoucím od většího mlýna a ve zkrácené podobě se tak stáčelo k hlavnímu toku, kde do něj ústilo těsně před jezem, což je velice dobře patrné ještě dnes. Poslední zbytky tohoto ramene byly k vidění za sochou rudoarmějce ještě počátkem let sedmdesátých. Základní kámen k pomníku byl položen 9. listopadu 1947 a socha byla slavnostně odhalena ve výročí osvobození dne 9. května 1948. Přístup k památníku byl z třídy Klementa Gottwalda po schodech mezi kavárnou Central a prodejnou oděvů. Socha představovala rudoarmějce s automatem v ruce, stojícího v typickém postoji na stráži.

Fotografie stejného místa z počátku 50. let a dne 25.8.2007:

Rudoarmějec 1955 Erbenova 2007

Autorem sochy byl Jaromír Fiala. Jelikož jeho materiálem bývalo dřevo, je tato socha ztvárněna s velkým smyslem pro detail, což nebývá u bronzových soch obvyklé. Stala se tak pozoruhodným uměleckým dílem, bez ohledu na možné ideologické hledisko. Sochař Jaromír Fiala (1910 -1985) se usadil v Litoměřicích roku 1946. Od roku 1951 se zařadil mezi méně oblíbené tehdejších mocných a přestává umělecky tvořit. Postupně pracuje v Městském muzeu města Litoměřic, Památníku Terezín a naposledy v Severočeské galerii výtvarného umění Litoměřice. K volné tvorbě se vrací až po částečném uvolnění v 60. letech. J. Fiala je známější v Anglii a Německu než u nás a dokonce než v Litoměřicích, jak už to tak někdy u nás bývá. Projevoval se také jako vynikající teoretik, zejména v oblasti bádání o levínské keramice. Sochu z bronzu odlila dílna J. Šmída z Krnova a podstavec byl dílem kameníka Svobody. Byl na něm nápis „Sovětským hrdinům věrní přátelé”.

Pokus o bližší umístění v prostoru pomocí fotografie z rodinného alba. Snímek je pořízený o velikonocích pravděpodobně v roce 1978. Pro úplnost musím dodat, že na tom snímku nejsem já. I když si ještě sochu pamatuji, opravdu se přesné místo dnes ve zcela změněném prostoru hledá velice těžko. Tak s určitou mírou možné nepřesnosti alespoň takto:

Velikonoce 1978

A pokus o upřesnění místa ze dne 22. 2. 2014:

Erbenova ulice 2014

A aby bylo ještě více zřejmé, jak se toto místo ve 20. století proměnilo, připojuji snímek z roku 1929, kde zde byl "soutok" mlýnského a hlavního ramene Ploučnice:

Ploučnice 1929

Tento úsek severního ramene Ploučnice byl postupně zasypán před 14. červencem 1942. Stalo se tak v rámci příprav k uskutečnění nacistického plánu na povznesení města novou výstavbou. Traduje se, že k vyplnění koryta mimo jiné posloužily také trosky židovské synagogy, vypálené 11. listopadu 1938 a náhrobky ze starého židovského hřbitova, ale během stavební činnosti na konci 80. let se toto nepotvrdilo. Socha se ze svého umístění pohnula nejprve v roce 1968, kdy v důsledku okupace naší vlasti spřátelenými armádami v čele s armádou Rudou, byla skupinou mladíků vržena do řeky. Tuto lekci plavání zaplatila skupina šesti mladíků vězením a jeho důsledky. Rudoarmějec se po opravě vrátil na své místo, nyní s lidovou přezdívkou „Plaváček”. V rámci příprav stavby OD PRIOR byla socha v roce 1982 přemístěna na nově utvořené pietní místo na náměstí Osvobození u kláštera. Zde byl pomník odhalen při pompézní slavnosti 7.5.1982. S pádem vedoucí úlohy strany byla socha přemístěna do depozitáře muzea a později do památníku Rudoarmějců na českolipském hřbitově, kde je dodnes. Počátkem devadesátých let jsem se setkal s jedním z těch bývalých mladíků, který mi vyprávěl, že soudně žádá o vydání sochy rudoarmějce, protože po návratu z nápravného zařízení mu byly z platu strhávany peníze na úhradu škod vzniklých na soše v roce 1968, čímž si jí tedy částečně zaplatil. Evidentně ale neuspěl.

Připojuji ještě jeden pohled na tytéž místa pohlednicí poslanou v roce 1899. V těch dobách zde ještě bylo plno vody, ale také plno domů kolem. Také se těmto místům přezdívalo Českolipské Benátky. I z ostatních pohlednic s tímto zákoutím lze říci, že se tato místa do konce let třicátých měnila jen minimálně. Od let třicátých naopak velice zásadně.

Tato pohlednice je také ze stejných míst, ale z roku 1899:

Českolipské Benátky 1899

V roce 1948 městští představitelé z MNV rozhodli o pojmenování prostoru před pomníkem Rudé armády jako Náměstí Rudé armády. Ale s největší pravděpodobností k označení prostoru tímto jménem nikdy nedošlo. Dnes se tudy procházející ulice jmenuje Erbenova. Je pokračováním původní ulice vycházející z prostranství před mlýnem, kde navazovala na dnešní ulici Mlýnskou, ke které byla také roku 1836 přičleněna. Roku 1879 se část ulice u mlýna stala samostatnou Vodní ulicí a od roku 1945 ulicí Erbenovou. V místech dnešního OD Andy bývala také ulička zvaná Laurentzgasse - Vavřinecká ulice. Někdy také uváděná jako Spitalgasse - Špitální. Vedla totiž ke špitálu sv. Vavřince, založeného přibližně roku 1580, možná i o pár let dříve. Špitál s kaplí sv. Vavřince zanikl po požáru v roce 1787. Pozemky byly rozprodány a zastavěny.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.