Domů
Majdalenka Tisk
Středa, 20 Únor 2008 14:08

Magdalenenkirche - Kostel sv. Maří Magdaleny

Přesné stáří tohoto kostela, ať už jako instituce, či jako stavby, nelze příliš přesně určit. Přesto s poměrně velkou jistotou lze tvrdit, že se jedná o druhou nejstarší stavbu ve městě dochovanou jako celek ve svém původním vzhledu, pouze s pozdější dostavbou probošství. Z prvních zpráv o kostelu je zřejmé, že k němu přináležel i špitál. Ovšem již není zcela jasné, zda se jednalo o jiný špitál, než pozdější městský nesoucí jméno sv. Vavřince, který ležel na druhém břehu řeky, přibližně v místech dnešního Prioru, nebo o tentýž.

Magdalenkirche na pohlednici poslané v roce 1903:

Magdalenenkirche 1903

Kostelík ze Smetanova nábřeží 6.10.2007:

Kostelík 2007

Předpokládá se, že kostel vznikl přibližně okolo roku 1400, ale jako první hodnověrný písemný doklad se uvádí až dokument z roku 1500. Pokud nebudu striktně trvat na stoprocentně doložitelných faktech, ale přesto se podržím serióznějších údajů, nelze vyloučit existenci kostelíka již koncem 13. století. Kostelík stával na drobné vyvýšenině při levém břehu mělkého koryta klikatící se řeky a na okraji území obývaném převážně hrnčíři. Vlastnictví kostelíku s probošstvím se přisuzuje již v počátcích jeho existence klášteru cisterciáků v Plasech u Plzně, případně je zde zmiňován logicky i vztah k cisterciáckému klášteru v Mnichově Hradišti. To bylo také zřejmě jedním zdůvodů, proč kostelík neunikl pozornosti Husitů, táhnoucích zdejším krajem. Kostelík stál mimo městské opevnění a není tedy divu, že dne 19.5.1426 byl poničen a vypálen. Stejně jako bezpočet kostelů na územích navštívených Husity. Také se později tradovalo, že pod vzrostlými lípami opodál odpočíval sám vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, v té době již bez zraku. V tomto případě se ale jedná takřka jistě o vybájenou legendu, protože jednak není návštěva tohoto vojevůdce ve městě vůbec doložena a zejména stáří lip je odhadováno na 500 let, což odpovídá době založení probošství. Následující roky byly zlé a tak zůstával kostelík pravděpodobně opuštěn až do započetí oprav roku 1460, kdy dal stavbu obnovit Jindřich Berka z Dubé. Cisterciátští řeholníci z Plas sem přicházejí zpět okolo roku 1489 a k jejich působení se vztahuje již zmiňovaná listina z roku 1500. Touto listinou z 28.3.1500 žádá opat mateřského kláštera v Plasech u papeže Alexandra VI. o udělení odpustků pro všechny, kteří napomohou se stavbou a obnovou kostelíka sv. Maří Magdaleny. Oprava a obnova kostela byla nejpozději do roku 1514 dokončena. Z období této rozsáhlé opravy pravděpodobně pochází podoba stavby, ač některé stavební prvky jsou kladeny do konce 14. století. Ale přesné období vzniku stavby se zatím jednoznačně prokázat nepodařilo.

Kostelík sv. Maří Magdaleny s památnými lípami okolo roku 1935 a 12. 2. 2011:

Majdalenka 1935 Majdalenka 2011

V roce 1580 kostel opět vyhořel a znovuobnoven byl za přispění Berků z Dubé již před rokem 1585. V letech 1671 až 1679 probíhala další oprava kostela a přilehlého probošství. Další ranou z hůry byl úder blesku v roce 1724 a následný požár. Tehdy byla oprava provedena do šesti let, ovšem zásadní byla přístavba budovy probošství na severní straně kostelíka, dokončená v roce 1756, čímž byla dokončena dnešní podoba stavby jako celku. Další opravy proběhly v letech 1843, to zřejmě jen na věži, dále 1871, 1933 — 1935, 1958 a naposledy v roce 1985. Došlo k renovovaci omítek a byla provedena rekonstrukce střechy, kdy eternit nahradil měděný plech. Poslední velká oprava interiéru v duchu liturgické reformy byla provedena roku 1972. Tehdy byly do českolipského muzea přeneseny kamenické články z podezdívky oltáře, které pravděpodobně pocházely z kostela sv. Petra a Pavla. Žádná z provedených oprav naštěstí nezakryla původní středověký vzhled této stavby z období pozdní gotiky. Tato stavba je sice nevelká, ale v českolipských poměrech významná a nedoceněná. Nakonec nedoceněnosti napomáhá i umístění na poměrně exponovaném místě ve stínu moderních staveb v okolí, které sice neskrývají žádné architektonické skvosty a snad ani nápady, ale jsou prostě mohutnější. Starobylost a kouzlo kostela asi nejvíce vyniká při nočním nasvícení, alespoň podle mého názoru.

Kostelík od řeky v roce 1917 a 19.1.2008:

Magdalenenkirche 1917 Kostelík 2008

Stavební popis objektu říká, že se jedná o jednolodní kostel s pětibokým presbytářem, který je excentricky posunut k severu a stavbu doplňuje budova probošství přiložená k severní obvodové zdi kostela. On vlastně celý kostel je nesouměrný, včetně nestejné síly zdiva v rozmezí 65 cm — 120 cm, či ne zcela přesného obdélníku hlavní lodi kostela. Loď kostela je 9,20 metru dlouhá, široká 7,70 metru a vysoká 6,50 metru s plochým stropem. Presbytář, zakončený polovicí šestihranu, je gotický a dlouhý 5,50 metru, široký 6,50 metru s hvězdicovou klenbou. Na věžičce je zvon starý 400 let s nápisem Ave Maria, gratia plena, Dominus tecum (Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou). Pozůstatky gotiky jsou kromě oken boční vchod do kostela z budovy probošství, vchod do sakristie a hvězdicovitá klenba presbytáře. Zřejmě nejnápadnějšími gotickými prvky stavby jsou okna. Kostel má pět velkých oken, z nichž u čtyřech je dochována původní kamenná kružba. Jak bývalo běžné, ani zde nejsou dvě okna stejná, ale každé má jinou kružbu. Okna jsou rozborem pánů Panáčka a Gabriela datována snad až na konec 14. století. Jejich studie byla uveřejněna ve sborníku Bezděz číslo 3 z roku 1995.

Magdalenkirche na pohlednici poslané v roce 1901:

Magdalenenkirche 1901

Křižovatka s kostelíkem 6.10.2007:

Kostelík 2007

Na dobovém záběru přes důležité křížení cest za mostem je dobře patrný roletový přístřešek uprostřed budovy probošství. Zde bývala v té době cukrárna a na rohu budovy je patrný dřevěnný stánek trafiky. Na obou snímcích z počátku 20. století je také dobře viditelná brána ke vchodu kostela na jeho západní straně, s lomeným portálem, také pravděpodobně gotickým. Ten by jsme zde dnes hledali již marně. Kousek od vchodu do kostela stojí dvojice prastarých lip, které je již potřeba velice opatrně ošetřovat, aby se nerozlomily. Záchranných akcí bylo již několik, jako například v první polovině dubna 1961, kdy byla provedena oprava a konzervace starých lip. Jejich stáří se odhaduje na 400 — 600 let a jsou tak nejstaršími „živými” pamětníky starých časů. Stromy byly zastřešeny, zabezpečeny spáry před zatékáním a rozlomení větví bylo zabráněno jejich sepjetím. Ovšem ne vždy byly provedené zabezpečovací práce na zmiňovaných stromech ku jejich prospěchu, ale snad tyto státem chráněné stromy ještě nějaký ten rok přečkají. I když ani stromy nežijí věčně…

Pohled na kostel přes most na konci 40. let a 6.10.2007:

Magdalenka 1948 Majdalenka 2007

Mapka - toto místo je zde

Ještě se také sluší dodat pár slov o patronce kostela. Tou je svatořečená Marie z Magdaly, současnice Ježíšova a jeho vrstevnice. Nejedná se o historicky doloženou postavu, ale o postavu biblickou. Pokud tedy přijmeme biblické texty jako určitý druh záznamu událostí, lze pak o Marii Magdalské říci, že pocházela z městečka Magdaly na břehu Genezaretského jezera.  Jednalo se o rybářské městečko s pověstí místa, kde neřest přebývá. Proto i Marie měla tuto pověst, i když moderními rozbory liturgických textů se nepodařilo prokázat, že by se jednalo o nevěstku, jak se někdy uvádí, a spíše se jedná o záměnu a sloučení několika osob z liturgických textů. Nesporně ale stín původu z místa neřesti na Marii byl, ovšem Ježíš ji zbavil sedmi démonů a mohla tak vstoupit mezi slušné lidi. Později o ní řekl, že se jedná o ženu, která vše poznala. Stala se nejvěrnější Ježíšovou průvodkyní, která ho doprovázela i na strastiplné cestě s křížem na Golgotu, byla přítomna jeho smrti, u kříže zůstala jako poslední a byla to také ona, které se Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevil, aby to mohla zvěstovat apoštolům. Tím se také stává jednou z nejvýraznějších postav Bible, ale zároveň jednou z nejkontroverznějších. Jak jsem již naznačil, nové rozbory biblických textů vyvrací dříve přijímané výklady a náhled na mnoho událostí poopravují. Někdy bývá Marie označována za apoštola apoštolů a mnohdy se dodává, že to nebylo mužskému apoštolstvu a jejích následovníkům příliš po chuti a proto byl vytvářen okolo Marie Magdalské mediálně negativní obraz. Také se hovoří o Marii jako o milence či přímo ženě Ježíšově. V tom je také základ jednoho z výkladů ke Svatému grálu, jenž má být lůnem Marie, kde je přechovávána krev Ježíšova v podobě jejich potomka nebo dokonce potomků. Nakonec v dobových a místních poměrech bylo přirozené manželské soužití již od 14. roku věku. Dále se podle těchto legend měla Marie velice obávat apoštola Petra (zakladatel církve a první papež) a proto utekla se svými věrnými po Středozemním moři do dnešní Francie. Údajně i se svatým grálem (slovo vzniklo zkomolením výrazu ze starofrancouštiny Sang Raal, z něhož zkomolením vznikl výraz grál, jenž znamená královská krev), kterým by mohli být potomci Ježíše Krista, snad až tři, nebo jak se obecně přijímá, měl by to být pohár, do kterého Marie zachytila krev Krista na kříži ve chvíli jeho smrti. Tyto tradice jsou v oblasti francouzské Provence velice silně zakořeněny a jsou zde také dvě místa, kde jsou uloženy údajné ostatky této světice. Třetím místem, kde jsou údajně uloženy ostatky Marie Magdalské, je Efez v dnešním Turecku, kde měla podle jiných legend šířit evangelium společně se svatým Janem po odchodu z Palestiny. Ať tak či onak, je svatá Maří Magdalena patronkou mnoha řemesel, zejména holičů a zahradníků, kajícnic, ale také svedených žen, studentů, zajatců nebo také ochránkyní proti nečasu a obtížnému hmyzu. Její svátek se slaví 22. července a tento den se doporučuje stříhat vlasy. Tato světice nás nabádá k upřímnosti a pokojnému životu. Sama o sobě v jedné básni říká: „Jsem první i poslední, jsem uctívanou i pohrdanou, jsem děvkou a přitom svatou.”

Boční vchod do kostela přibližně v roce 1930 a 28. 2. 2015:

Vchod 1930 Vchod 2015

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.