Domů
Mikulášská ulice Tisk
Pondělí, 28 Červenec 2008 16:24

Nikolausgasse - Mikulášská ulice

Tato ulička je stejně stará jako centrální část města a ani ji nepostihlo žádné přejmenovávání. Ovšem jeden zásadní rozdíl oproti původnímu středověkému stavu zde je. Zlomovým byl požár roku 1787, kdy byly jednak zničeny i zbytky po kostelíku zasvěcenému sv. Mikuláši, jenž dal ulici jméno. Další výraznou změnou bylo prolomení hradeb v roce 1791 a propojení s ulicemi vně městské fortifikace neboli opevnění. Do tohoto požáru ulička končila městskými hradbami, ke kterým přiléhal kostelík. I když z některých zpráv vyplývá, že již dříve byla v těchto místech v hradbě průchozí branka. Před ním byl tak zvaný Mikulášský rynek, kterým se dalo pokračovat dále Vězeňskou uličkou. Samotná Mikulášská ulice je poprvé jmenována v listině z roku 1606 jako Nickelgasse a toto pojmenování přetrvalo dodnes, i když používané dnes již výhradně v české verzi názvu. Následující záběr je pořízen v podstatě za prolomenou hradbou.

Výhled z Mikulášské ulice k severu před rokem 1929:

Nikolausgasse 1929

Výhled z Mikulášské ulice k severu 8.5.2008:

Mikulášská ulice 2008

Na snímku je krásně viditelný vývěsní štít z rohového domu v Žižkově ulici, kde stojí psáno „Karl Pieschel - Schuhwaren Erzeuger”, tedy výrobce obuvi, čili obuvník. Nalevo v posledním domku Mikulášské ulice je patrný obchůdek s nápisem Konditorei, tedy cukrárna, která po druhé světové válce jako cukrárna Marschner nebyla obnovena, pouze byla odvezena cukrářská pec do do cukrářství Lindner v čp. 93. Přitom minimálně do roku 1899 býval v domě čp. 238 hostinec, který v průběhu 19. století vystřídal postupně názvy Mléčný výčep, U města Rumburku a od 18. února 1864 byl majitelem Franzem Pospischilem přejmenován na hostinec Zur Stadt Prag, U města Prahy. Ještě v roce 1884 byl hostinec přestavěn a vybaven novým zařízením. Poslední zpráva o domu jako hostinci pochází právě z roku 1899. Nakonec zde byl opravdový mléčný výčep, protože v poválečných letech vystřídala předválečné cukrářství mlékárna, kde se mimo jiné odlévalo mléko odměrkou přímo z mlékařských konví do vlastních bandasek, či jiných nádob. Boční vchod do domu, tedy malého obchůdku byl vytvořen až k tomuto účelu, protože dříve býval vchod do hostince z čela domu, tak jak je dnes. Ještě jeden snímek tohoto místa je na konci kapitoly Rocháče z Dubé. Ostatní domy u levého okraje snímku patří do počátku ulice Střelecké, dnes zcela zmizelé. Tomuto větvení ulic jsem se již v krátkosti věnoval v rámci ulice Žižkovy.

V případě fotografovi otočky o 180° a stisknutí spouště fotoaparátu za vylítnuvším ptáčkem vznikne snímek následující, použitý na pohlednici z roku 1943, ale pořízený jistě o několik let dříve:

Nikolausgasse

Mikulášská ulice 14.6.2008:

Mikulášská ulice 2008

Na snímku jednoznačně dominuje dnes neexistující dům číslo 190, jak je také uvedeno na boční ceduli. Dále je zde psáno, že v domě sídlí obuvník Ludwig Ulrich a ten také má vystavené své výrobky na konstrukci napravo u dveří. Boty zde šil švec Ulrich Gustav. Nad oknem vlevo od vchodu je nápis tabák, byl zde tedy také provozován jakýsi doplňkový prodej v tomto případě kuřáckých potřeb. Přitom přes ulici bývala také trafika, provozovaná majitelkou Bertou Hauptigovou vedle koloniálu svého muže Waltra. Dům čp. 190 byl zbořen po 2. světové válce a prostor později vyplněn dosti necitlivě garážemi.

V Mikulášské ulici, třetí dům napravo v záběru, čp. 179 je také koncem 19. století zmiňován hostinec Zum Domino, U domina. V letech předdruhoválečných zde už ale byl obchod se smíšeným zbožím Augusta Tröschela. Podstatně věhlasnější však je hostinec o čtyři domy níže. Je uváděn již k roku 1835, kdy jej vlastní obchodník s chmelem Jakob Wollmann, který jej provozuje pod názvem Bei der weissen Rose, U bílé růže. Scházeli se zde hlavně obchodníci chmelem, jejichž pijácké zábavy byly vyhlášené a bouřlivé. Přesto hostinec nepatřil spotřebou piva k velkým. V roce 1835 to bylo 57 sudů a v roce 1890 to bylo 83 hl piva. Rodina Wollmannových hostinec vlastnila do 90. let 19. století. Po té se zde vystřídalo několik majitelů a v roce 1925 je majitelem Otto Böhm. V té době hostinec také nabízí ubytování ve 2. jednolůžkových a 3. dvoulůžkových pokojích pod názvem Weisse Rose, Bílá růže. Hostinský Böhm vedl živnost do konce války a po válce patřil hotel Bílá růže spotřebnímu družstvu Jednota. Další dva domy pod Bílou Růží v čp. 173 byl v roce 1880 bezejmenný hostinec Antona Köhlera. V roce 1890 se jmenuje Zur Traube, U hroznu a je z něj středisko cechu mlynářů, pekařských mistrů a tovaryšů. V roce 1925 zde byl jeden dvoulůžkový, jeden třílůžkový a jeden pětilůžkový pokoj, v němž přespání přišlo na 9 Korun. V tomto roce byl majitelem Josef Novák, který jej vedl do války.

Dominantní stavbou této ulice byl ale po staletí kostel sv. Mikuláše, který nechal postavit v roce 1418 Hynek Berka Hlaváč z Dubé, pán na Lipém, původně jako kapli. Nechal v ní zřídit oltář sv. Mikuláše k záduší své osoby, manželky Agnes a svých předků. K oltáři věnoval roční plat 7 kop grošů bez 10. penízů se vsí Kozly, Bořetín a Vlčkovice, dnes zaniklou vsí ležící mezi Holanami a Hostíkovicemi. Pozoruhodná událost stala se zde roku 1613, kdy do věže kostela udeřil blesk, ovšem nezapálil jej. Ještě v roce 1759 kostel obdržel papežský souhlas s odpustkovým ceremoniálem. Poslední ranou pro kostel byl celoměstský požár 6. října 1787, kdy byl zcela zničen. Zprvu se pravděpodobně uvažovalo o obnově, ale později je již známa pouze smlouva o pronájmu jako skladovací prostory. Po té byl na místě kostela postaven dnešní dům čp. 180 přesně naproti vyústění ulice Vězeňské. A ještě o něco později částečně také dům čp. 179 zbudovaný v roce 1886.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.