Domů
Bulharská ulice Tisk
Čtvrtek, 07 Únor 2008 13:27

Bahnhofstraße - Bulharská ulice

Po několika málo letech a po několika záplavách od vybudování nádraží bylo rozhodnuto zřídit k městu pořádnou cestu, sjízdnou pro povozy v každém počasí. Byla tak vybudována spojka mezi nádražím a ulicí Hrnčířskou. Cesta vedla od nádražní budovy souběžně s tratí, kolem skladišť za nimiž v pravém úhlu zahýbala východním směrem a vedla stromořadím v dnešní trase ulice. V prostoru mezi ohybem cesty a tratí k Městskému nádraží je v původní výšce terénu malý parčík. Dnes z velké části zničen spojkou silnice ke křižovatce s Kozákovou ulicí. Před vybudováním této spojky v polovině osmdesátých let byl v parčíku krásný monument okřídleného železničního kola, představující znak ČSD. O jeho osudu nemám žádných informací. Po zmíněném stromořadí kolem cesty ještě dnes zbylo také pár stromů, zejména v části ulice u kolejí. Vlastně logicky dostala tato cesta názav Nádražní. Až 3.5.1948 byla přejmenována na ulici Bulharskou, tedy tehdy Bulharskou třídu.

Na snímku je jedna z výrazných budov této ulice, umístěný v nároží s ulicí ČSA, dům číslo popisné 1566. Po vzniku republiky v roce 1918 bylo pochopitelně nutné vybudovat síť státních úřadů. Mezi nejdůležitější instituce vždy patřily berní úřady. V pohraničí, kde správu měst ovládali německy mluvící měšťané, nebyly podmínky pro spolupráci městských zástupců s představiteli státních ministerstev nové Československé republiky nejideálnější. Proto byl zvolen model, kdy stavbu financoval a zajišťoval občan znalý místních poměrů a posléze budovu ministerstvu financí pronajal. Zde volba padla na Leonarda Paura z Arnultovic. Bylo zvoleno místo, kde se od Nádražní ulice směrem k řece formovala z Luční cesty nová ulice, kde se na nové výstavbě podíleli i Češi. Obchodník L. Paur zakoupil od města Česká Lípa parcely pěti luk a dvou cest. Smlouva byla uzavřena 5. září 1934 a vlastnické právo tohoto obchodníka bylo zaknihováno 14. září. Už 8. září podal k purkmistrovskému úřadu žádost o souhlas ke stavbě budovy pro státní finanční úřady. Bylo provedeno místní šetření, posouzen projekt a sousední majitelé pozemků dotázáni na souhlas se stavbou. Vše vyhovělo, stavba byla povolena dne 14. září s podmínkou dodržování poměrně přísných a propracovaných pravidel k výstavbě domů v České Lípě a stavebník se musel zavázat, že započne stavěti do dvou let od vydání povolení. Započalo se ale již 17. září výkopovými pracemi a dne 25. bylo vyhloubení základů hotové. Autory projektu s názvem „Budova státních finančních úřadů” byl ing. Franz Brandeis a architekt Wilhelm Zuppeli, dohlížecí společností byla stavební firma Otto Richter & Heinrich Zuppeli. Na smlouvě je ještě podepsán Josef Schneider za stavební firmu Schneider & Knobloch, která stavbu prováděla. Budova byla projektována pro berní správu, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, celní úřad a katastrální měřický úřad. Od počátku se také počítalo s přístavbou a proto byl zakoupen větší pozemek, než bylo zprvu nutné. Majitel parcel také musel se zavázat složit do městské pokladny částku 2935,80 Kčs jako příspěvek k vybudování kanalizační přípojky k nově budované kanalizaci v dnešní ulici ČSA. Se stavbou se dosti chvátalo, jednak proto, že z ministerstva byl dán krátký termín a také kvůli úspoře financí, které se platily městu za zábor veřejného prostranství, jak by se dnes řeklo, a kterému se nelze vyhnout. Vzhledem k ročnímu období byla na této stavbě poprvé ve městě použita novinka umělého vysoušení zdí pomocí vysoušecích bubnů. Žádost o povolení k užívání stavby byla podána již 17. prosince téhož roku. Kolaudační komise pod vedením člena městské správní komise Franze Wölfela shledala několik trhlin na zdích, které ovšem byly prohlášeny za neškodné a byl tedy 21. prosince vydán souhlas s užíváním. Povolení odeslal starosta Wiesner s podmínkou, že vnější omítky budou provedeny nejpozději do 31. července 1935. Současně se stavbou byl městským úřadem hned zřízen kolem budovy chodník.

Bulharská ulice krátce po válce:

Bulharská 1948

Bulharská ulice 11.10.2007:

Bulharská 2007

Úplné dokončení budovy se datuje k 11. květnu 1935 a až po té byla do pozemkové knihy vložena nájemní práva pro Československý stát. Předsedou berní správy byl v té době finanční rada Robert Kubka a jeho zástupcem finanční komisař Stanislav Chalupa. K této původní budově stojící zcela v dnešní ulici ČSA přibyla v roce 1938 plánovaná dostavba nároží a části v Bulharské ulici. Vše za účasti v podstatě stejných aktérů celé akce. V té době byla již politická situace dosti vyhrocená a nakonec dal stavebník Paur nájemní právo u dostavby k dispozici až říšskému finančnímu úřadu. Po osvobození převzal finanční úřad 28. května 1945 Jaroslav Zachař, berní tajemník z Mladé Boleslavi. Budova byla převzata s mnoha rozličnými spisy, finanční hotovostí a zařízením kanceláří, jenž některé bylo ještě prvorepublikové. Dům byl podle příslušného zákona Leonardu Paurovi zkonfiskován a národním správcem ustaven teprve až 18. března 1947 Václav Svatek. Následkem Vítězného února dělnictva započaly změny státní správy a finanční úřady zanikly. O uvolněnou budovu usilovalo několik organizací, ale velice tíživý nedostatek prostor pro místní zdravotnictví napomohl k rozhodnutí rady Místního národního výboru ze 7. února 1952 k umístění nově vzniklého OÚNZ do budovy bývalých finančních úřadů. Po nezbytných úpravách se sem zdravotníci začli sestěhovávat z různých lokalit roztroušených po městě. Dnes je dům po privatizaci v roce 1995 opět v soukromých rukách, které zde provozují svou lékařskou praxi. V budovách lze najít i nezdravotnické využití kancelářského typu. Záměrně uvádím budovách, protože část v Bulharské ulici s dostavěnou prolukou se stala administrativně samostatnou budovou se svým číslem popisným 2973. Celé toto téma, a nejen to, poměrně podrobně zpracovala Marie Vojtíšková v knize „Podivuhodné příběhy Lékařského domu”, která vyšla v roce 1999.

V levé části nového snímku je poměrně výrazným objektem budova samoobsluhy. Jedná se o tak zvaný nový železniční konzum, vybudovaný v akci „Z” nákladem 3,5 milionu Kčs v letech 1986 - 89 jako náhrada za nevyhovující prostory prodejny původního „Železničáku”, který byl na druhé straně Bulharské ulice v domě 1454. V Bulharské ulici také stojí za pozornost malý park u kolejí, kde byla v roce 1967 k 50. výročí VŘSR instalována rozsáhlá kovaná plastika autorů Pavla Šulce, Rudolfa Novotného a ciseléra Jiřího Sedlmayera. Pomník byl dosti nekonvenční a vymykal se z tradičního pojetí takových pomníků. Zmizel mně neznámo kdy a kam. Od počátku 60. let byl také do parčíku před Velkým kinem přemístěn pomník Aloise Jiráska z úpatí Holého vrchu. Vydržel zde do roku 1973, kdy byl přemístěn na dnešní stanoviště před Jiráskovým divadlem ve stejnojmenné ulici.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.