Domů
Kostel sv. Kříže Tisk
Pondělí, 18 Srpen 2008 10:26

Kreuzkirche - kostel sv. Kříže

Tento kostel je nejstarší dochovanou stavbou ve městě s velice zajímavou historií, i když mnohdy nejasnou. Zato protkanou slavnými jmény českých dějin. Podoba kostela je sice dochovaná středověká, ale zřejmě nikoli zcela původní. Již samotné založení a vznik stavby je mírně obestřen tajemstvím. Za rok dokončení stavby je uváděn letopočet 1389, tedy doba kdy bylo město ještě poměrně mladé. Ovšem rychle se rozvíjející, což přispělo k rozvoji předměstí kolem cest jimi procházejících. Tento kostel byl umístěn na již existujícím východním předměstí, které bylo po tomto kostele posléze pojmenováno. S poměrně velkou jistotou jsou za zakladatele stavby uváděni měšťané, mezi nimiž vystupují zejména dvě osoby z rodiny Weitmilů, se kterou se lze setkat například i při kostele sv. Petra a Pavla. Zde se jedná o tehdejšího purkmistra Hynka (Jindřicha) z Weitmile a zejména jeho bratra Kuníka, který je uváděn v hlavním městském kostele sv. Petra a Pavla ve funkci plebána. Další významnou osobu jmenuje první písemná zmínka vztahující se ke kostelu, datovaná právě rokem 1389. Tato listina hovoří o prodeji, ve kterém majitel panství Hynek Berka z Dubé, pán na Hohensteinu a Lipém, prodává purkmistrovi a konšelům roční plat 8 kop grošů s lidmi poplatnými ve vsi Písečné k nadání hlavního oltáře. Tuto listinu následně potvrzuje generální vikář Johannes Pomuk, dnes velice oblíbený světec Jan Nepomucký. Spojení této osoby s naším městem není vůbec jediné a možná i proto je trochu s podivem, že se ve městě mimo světcových soch nenachází a nenacházelo žádné místo, které by neslo jeho jméno.

Alte Kreuz-Kirche nejdéle v roce 1896 a 27.4.2008:

Alte Kreuz-Kirche 1896 před rekonstrukcí Kostel sv. Kříže 2008

Jméno stavebníka kostela není známo. Velice lákavou je však starší hypotéza profesora Paudlera, která hovoří o podílu stavitelské huti Petra Parléře na výstavbě kostela. Údajným zprostředkovatelem celé záležitosti měl být Beneš Krabice z Weitmile, příbuzný uváděných nejaktivnějších českolipských měšťanů, zároveň také pražský kanovník, spisovatel, kronikář a v tomto případě zejména ředitel výstavby chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Drobnou nesrovnalostí je fakt, že zemřel v roce 1375, tedy několik let před první písemnou zmínkou o kostele. Pokud pominu možnou nepravdivost této informace znamenalo by to, že stavba byla buď zahájena o několik let dříve a nebo byl tento záměr domluven již několik let před výstavbou.

V období husitských válek byl kostel s největší pravděpodobností poničen a po několik dalších let jsou prameny na informace o něm velice skoupé, ba přímo mlčí. Další zprávy se vztahují až k obnově kostela ve druhé polovině 15. století z podpory Jindřicha Berky z Dubé a jeho manželky Alžběty (Elišky) z Kunštátu, sestry českého krále Jiřího z Poděbrad. Oba dva také mají své erby vsazené ve stěně jižního průčelí. Kostel byl znovu vysvěcen litoměřickým proboštem Benešem Valdštejnem roku 1490. Tato stavební činnost je s vysokou mírou nejistoty spojována s osobou dalšího slavného stavitele německého původu působícího v Čechách Beneše z Loun (kde pouze zemřel), známého spíše pod jménem Benedikt Rejt (Ried). Nejsilnějším argumentem pro toto tvrzení je použití obecně nepříliš obvyklé stanové střechy, známé zejména z  Chrámu sv. Barbory v Kutné hoře, či z kostela sv. Mikuláše v Lounech. Obě zastřešení jsou dílem tohoto vyjímečného architekta a stavitele. Ovšem zde jde s největší pravděpodobností spíše opravdu jen o vybájenou hypotézu a jediným argumentem je pouze podoba zastřešení.

Kostel byl ušetřen městských požárů a po staletí tak následovaly spíše drobné úpravy a opravy. Ale i přes tuto péči byl stav kostela ke konci 19. století natolik špatný, že se dokonce uvažovalo o jeho demolici. Na štěstí vedení města se neuchýlilo k unáhlenému rozhodnutí a v roce 1892 si objednává odborný posudek u profesora R. Müllera a A. Brausewettera z Liberce. Na základě jejich obhlídky bylo rozhodnuto o podrobnějším průzkumu a posouzení obou pánů za účasti stavitele Josefa Mockera. Světlo světa tak 27. února 1893 spatřuje zpráva, která hovoří o velké památkové i historické hodnotě objektu a doporučuje její obnovu. Ještě jednou musím dodat na štěstí. Obnovou byl pověřen Josef Mocker, jehož nejznámějším dílem je dostavba Katedrály sv. Víta na Pražském hradě. V letech 1895 a 1895 byla vypracována podrobná dokumentace a plány rekonstrukce. Se stavebními pracemi se započalo v červnu 1896 a dokončeny byly v říjnu 1897. Stav rekonstrukčních prací již ale dovoloval o něco dřívější znovuvysvěcení litoměřickým biskupem Schoblem dne 19. září.

Die alte Kreuzkirche před rekonstrukcí v roce 1896:

Die alte Kreuzkirche před rekonstrukcí v roce 1896

Kostel v době meziválečné, zde okolo roku 1930:

Kostel sv. Kříže 1930

Kostel sv. Kříže dne 27.4.2008:

Kostel sv. Kříže dne 27.4.2008

K výše uvedenému výčtu by se dalo možná s jistou dávkou nadsázky dodat, že tímto kostelem procházely paralelní dějiny nejvýznamnějších českých staveb. Dnes je tato významná stavební památka tak trochu ve stínu silničního náspu a přemostění Moskevské ulice. Na druhou stranu je z procházející průtahové komunikace zvané I/9 poměrně zajímavý pohled na kostel, zvláště za nočního nasvícení. Před stavbou silnice stávala v sousedství vcelku velká budova s policejní strážnicí, původně dům továrníka Rosenthala z 19. století, zbořená v roce 1971 právě kvůli stavbě mostu. Byť to nebylo zcela nutné a o její záchranu usilovalo několik osvícených místních obyvatel. Budova je dobře viditelná na prvním a prostředním snímku. Tam je patrný i pomník padlým v 1. světové válce v parčíku za kostelem. Jsou to ty bílé kamenné pylony, na kterých byla vyryta jména padlých a nezvěstných obyvatel města. Pomník byl odstraněn po druhé světové válce. V sousedství tohoto místa je dnes umístěno sousoší Jana Nepomuckého původně umístěné na dnes neexistujícím mostu přes Ploučnici před Dlouhou branou v místech mezi dnešními obchodními domy.

Památník padlým se sousoším Jana Nepomuckého po roce 1930:

Pomník 1930

Místo po památníku se sousoším Jana Nepomuckého dne 1. 11. 2014:

Sousoší 1. 11. 2014

Po památníku není ani památky, pouze z úprav terénu zbyly tři schody původně vedoucí mezi pylony se jmény padlých a pohřešovaných. Byla to jména většinou německy znějící, pochopitelně. A je i pochopitelný důvod odstranění památníku po roce 1945. Ale obecně vzato neustále se opakující ostraňování faktických záležitostí minulosti dle momentálních potřeb je jistou známkou neschopnosti se s minulostí vyrovnat. Na památníku uvedení českolipané nebyli opravdovými Němci, jak to chápeme dnes a jak se toto chápání vyhrotilo po druhé světové válce. Znovu dodávám pochopitelně. Byli to obyčejně obyčejní lidé, kteří padli ve velké válce, ať již doma hovořili německy či česky. Ale nepochybně to byli zdejší obyvatelé, mnohdy se staletými kořeny. Žijeme prostě v místech, kde se zmiňované jazyky mísily. Návrh památníku s datem 25. 5. 1924 je uveden na reprodukci další pohlednice, taktéž ze sbírky Libora Kadlece jako pohlednice předchozí.

Návrh před vybudováním památníku padlým v I. světové válce:

Návrh 1924

Obdobný pohled do stejných míst dne 1. 11. 2014:

Za kostelem 2014

Kostel o rozměrech 34,2 m délky a 14,8 šířky v sobě ukrývá ještě mnoho zajímavostí a také mnoho nezodpovězených otázek. Jednou z nejistot je soukenický znak, který je vsazen v jižní stěně presbytáře, protože důvod jeho umístění zde je neznámý. Nebo minimálně ne zcela jistý. Snad se soukeníci nejvýznamněji podíleli na stavbě či spíše na první velké rekonstrukci stavby. Kostel býval tak zvaným hřbitovním a také se na svahu nad kostelem rozkládal hřbitov. Poslední pohřeb se zde konal roku 1884, po té byl zrušen a záhy i okrajově překryt komunikací k hřbitovu novému, současnému.

Průčelí kostela okolo roku 1910 a 10.7.2008:

Kreuzkirche 1910 Kostel sv. Kříže 2008

Na těchto snímcích je velice dobře viditelná kromě střechy druhá z největších stavebních zajímavostí kostela, zvaná nartex. Laicky řečeno jedná se o zastřešení před vchodem u rodinných domů zvané veranda. Toto řešení vstupu u gotických sakrálních staveb v Čechách je velice ojedinělé. Nejpodobnější prvek lze spatřit v Praze v kostele Panny Marie Pod řetězem na Malé straně. Ve zdobnější formě pak v chrámu sv. Víta. Obě zmiňované analogie jsou dílem parléřovské huti, což podporuje domněnku o účasti stavebního týmu Petra Parléře na našem kostelíku. Dílem dalšího stavitele od sv. Víta, v tomto případě Josefa Mockera, je věžička vlevo od vchodu. V těchto místech bývalo pravděpodobně pouze okno, stejně jako dnes napravo, ale během rekonstrukce v roce 1897 byla provedena tato přístavba. Před rekonstrukcí bylo naopak k pravému oknu vedeno kamenné schodiště, po kterém se tímto otvorem vstupovalo do emporu.

Dlouho jsem váhal, ale nakonec připojuji i dvojici snímků z interiéru. Starší snímek lze datovat někam okolo roku 1940, snad i krátce po rekonstrukci interiéru. V té době byl interiér po rekonstrukci z roku 1937 v plné kráse. Kostel jako celek se těšil v té době odpovídající běžné údržbě, jak dokládá i zachycená výzdoba. Přeci jen návštěvy kostela byly běžnou součástí života a kostel byl živoucím místem.

Pohled k hlavnímu oltáři kostela okolo roku 1940:

Interier 1940

Pohled k hlavnímu oltáři kostela dne 11. 9. 2010:

Inteerier 2010

Ubylo výzdoby a ubylo i sošek. Druhé je dílem zlodějů a první vývojem společnosti. A snad i toho, že kostel je v pronájmu pravoslavné církve. Ať už je to jakkoli a náš názor na náboženské vyznání je jakýkoli, případně jsme bez názoru, zasloužil by si kostel jednoznačně určitou úctu jako výrazná kulturně stavební památka našeho města. A protože se do kostela běžně není možné dostat, připojuji ještě další snímky z roku 2009 zachycující stavební pozoruhodnosti objektu. Dochovaných zajímavostí je v kostele několik, já mezi ně řadím i dochované hodiny nad vchodem do hlavní lodi kostela od firmy Mischovský sídlící před druhou světovou válkou na náměstí v České Lípě v domě čp. 169.

Síťová klenba presbytáře kostela:

Presbytář 2009

Originální kazetový strop hlavní lodi kostela pocházející z roku 1937:

Strop hlavní lodi 2009

A možná nic neříkající pohled do krovu kostela:

Krov 2009

Unikátní krov se opravdu nedá snímkem zachytit, to se musí vidět. Příležitost bývá jen někdy v zářijových dnech evropského kulturního dědictví. A opravdu ty schody stojí za to!

K podobě kostela a jeho historii byla uveřejněna studie ve vlastivědném sborníku Bezděz 6/1997 autorů J. Panáčka a F. Gabriela. Další podrobný popis s fotodokumentací lze nalézt v brožuře Kostely v České Lípě z roku 2013 autorů otce a syna Panáčkových. Vřele doporučuji zájemcům k prostudování.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.