Domů
Paní Zdislavy Tisk
Pondělí, 18 Únor 2008 12:08

Wiedenstraße - Zádušní ulice

Původně ulice vedoucí od náměstí až na konec městské zástavby směrem k Dolní Libchavě, nesoucí své jméno již od počátku 15. století. Ve století 18. se ulice začíná rozlišovat na vnější a vnitřní. Poprvé je takto zmíněna patrně roku 1785 jako Aüsere Wiedengasse. Vnitřní část je dnes ulice Tržní - viz článek Jeřábkovo náměstí. Oddělení vnější Zádušní ulice od vnitřní došlo zformováním Jeřábkova náměstí a později i vznikem náměstí Osvobození po požáru v roce 1865. Z ulice tak zbyla část od náměstí směrem k východu až k odbočce na Holý vrch a později i k protější Arbesově ulici. Dále byly do konce 19. století vlastně jen louky s maximálně několika samostatně stojícími staveními. Po roce 1945 byla ulice bez jakýchkoli souvislostí, ve víru módní vlny, pojmenována Žukovova. Georgij Konstantinovič Žukov byl maršálem Sovětské armády a trojnásobný hrdina SSSR. Po roce 1989, zřejmě opět ve víru módní vlny své doby, byla ulice pojmenována po paní Zdislavě. V té době čerstvě blahoslavené. Zdislava z Lemberka (†1252), později kanonizovaná (prohlášena za svatou - 21.5.1995), má sice úzkou souvislost se zdejším krajem, lépe řečeno s Jablonným v Podještědí, ale nikoli s Českou Lípou.

Na pohlednici zapůjčené R. Rakem Wiedengasse přibližně okolo roku 1915 :

Wiedengasse 1915

Ulice Paní Zdislavy 4. 7. 2010:

Ulice Paní Zdislavy 2010

V domě čp. 298 zcela vlevo na dobovém snímku sídlila z dnešního pohledu možná dosti překvapivě téměř do konce 19. století firma rodiny Mattausch na barvení příze se specializací na červeň, někdy s označením turecká červeň. Překvapivě proto, že barvířské domky byly zcela jinde a hlavně tento dům nestojí u řeky, která byla zdrojem potřebné technologické vody pro barvení textilu. Vysvětlení poskytuje přilehlý pozemek jižně za domem. Pozemek totiž sahal až k nejsevernějšímu ramenu řeky na druhém konci Loretánské uličky, která vedle domu má jeden svůj konec. Tam pod svahem u druhého konce Loretánské uličky byly budovy, kde probíhal proces barvení látek. Stavby jsou poměrně dobře viditelné například na dobovém snímku právě v kapitole Loretánská ulička. Budovy stály až pod svahem, v místech vedle dnešního kulturního domu, který zase stojí v místech jižní části klášterní zahrady. Budovy byly zbořeny nedlouho před rokem 1935. Ostatně západní část pískovcové zídky vymezující pozemek je tam dodnes. V první polovině 20. století se v domě střídali jak majitelé, tak i podnikatelské využití zdejších prostor. V době pořízení pohlednice dům patřil Maxu Langerovi s výrobou bot. Ovšem už tehdy na tomto místě také sídlila firma Karla Hackela, která vyráběla sodovou vodu a limonády. Výrobna bublinkové vody zde vydržela téměř až do druhé světové války, ale začátkem dvacátých let ji vedla už jen vdova po původním majiteli firmy paní Hackelová. Vývěsní štít „Sodawaser-limonadenfabrik” je dobře rozpoznatelný zcela vlevo na následující dobové pohlednici. Tehdejší „sodawasserfabrik” vypadala obyčejně tak, že v nevelké dílně ve dvoře domu bylo malé zařízení na obohacování vody plynem a ruční plnírna lahví s keramickými uzávěry. Pokud se do sodové vody přidal ještě sirup, stala se ze sodovky limonáda. Takových obdobných sodovkáren bylo ve městě několik a zpravidla každý majitel používal skleněné lahve a uzávěry s vlastním jménem. Před válkou už dům patřil elektrorozvodným závodům, které zde měly úřadovny. Tehdy se jednalo o Nordböhmische Elektrizitätswerke A. G. in Bodenbach (Děčín), po poválečném znárodnění se změnil název na Elektrorozvodné podniky SEVČE Děčín. Naopak zcela v pravo na snímku prvním je poutač tehdy začínajícího stavitele Gustava Breiteho, který později přemístil své sídlo do dnešní Moskevské ulice a stal se jedním z nejvýznamnějších českolipských předválečných stavitelů.

Wiedenstraße na pohlednici prošlé roku 1920:

Wiedenstraße 1920

Ulice Paní Zdislavy 19.5.2005:

Paní Zdislavy 2007

Za tímto domem stojí velký třípodlažní dům č.p. 299 na jehož místě byl již v roce 1838 hostinec U města Padovy, tedy tenkrát Zur Stadt Padua. Na počátku 60. let 19. století byl oblíbeným místem schůzek českolipských Čechů, kteří připravovali založení svého spolku. Od roku 1861 sídlil v budově také telegrafní úřad s bytem pro obsluhu. Před rokem 1882 byl hostinec zbořen a 15. října 1882 zahájil provoz v nově postavené budově prvotřídně vybavený Hotel Kronprinz, tedy hotel Korunní princ. Hotel byl pokládán za největší a nejkrásnější ve městě, v době otevření měl i krásně upravenou zahradu a stáje pro 30 koní. V roce 1921 kupuje hotel Franz Knobloch a od roku 1924 nese podnik název Hotel Knobloch. Hotel nabízí 6 dvoulůžkových a 7 jednolůžkových pěkných hostinských pokojů s centrálním vytápěním, stinnou zahradu, prvotřídní kuchyni a nápoje, garáže na automobily a dokonce pneuservis. V posledních letech před válkou je hotel veden již jen vdovou Bertou Knoblochovou a je tomu tak až do druhé světové války. V roce 1945 byl hotel přidělen velitelství SNB pro úřadovny a ubikace. V roce 1947 byl z objektu dočasně zřízen učňovský domov a původní použitelné vybavení hostince našlo uplatnění v ostatních fungujících podnicích ve městě. Sluřebny policie jsou v objektu dodnes.

Čelní pohled na Hotel Kronprinz na firemní pohlednici z roku 1902:

Hotel Kronprinz 1902

Ze stejné pohlednice pochází snímek ze zahradní části restaurace v roce 1902:

Hotel Kronprinz 1902

Přes ulici stojí dva velké domy. V dnešním Úřadu práce byla pojišťovna Agrária a od roku 1878 daňový úřad. V dalším domě směrem od centra sídlil Okresní úřad, později Okresní národní výbor a to až do roku 1950. Na předešlých snímcích a zejména na následujících jsou dobře viditelné dnes neexistující budovy na konci ulice po levé straně. Byly celkem tři, které ustoupily nutným demolicím v roce 1966 k vybudování obchvatové silnice ke křižovatce.

Konec Zádušní ulice s okresním úřadem v roce 1915:

Wiedengasse 1915

Konec Zádušní ulice s okresním úřadem v roce 1938:

Wiedengasse 1938

Západní konec ulice Paní Zdislavy dne 17. 6. 2015:

Paní Zdislavy 2015

Zádušní ulice směrem do centra v 10. letech 20. století:

Wiedenstraße po roce 1910

Ulice paní Zdislavy od západu 19.5.2007:

Paní Zdislavy 2007

Zde je dobře vidět, že ještě v 10. letech 20. století byly v ulici dochovány dřevěné domky dva vedle sebe. Dnes stojí již jen jeden, poslední z městských dřevěných domků, které nepohltilo několik městských požárů minulosti či modernizace zástavby. Je to dům čp. 300, stojící na základech statku starého minimálně jako klášter. Později zde však býval hostinec, jak se píše ve zprávě z roku 1835, hostinec Beim alten Maschke, U starého Maschkeho, vlastní manželé Maschkeovi již 50 let. V onom prostoru byl ještě jeden hostinec. A to o další dva domy dále od centra. Dům čp. 302 byl postaven roku 1830 jako přízemní a roku 1840 zvýšen o patro. V roce 1835 je zde jmenován hostinec Beim Wiesner, U Wiesnera, byť ho již tento rok vede vdova Wiesnerová. Hostinec s kuželnou byl roku 1941 přejmenován na hostinec U města Benešova, Zur Stadt Bensen, a pod tímto názvem byl provozován až do druhé světové války. Zhruba od roku 1875 patřil hostinec rodině Schneiderových a od roku 1899 byl majitelem Johan Steiner, který byl také posledním předválečným majitelem. Po roce 1945 ještě krátce fungoval hostinec pod názvem U partyzánky, pojmenovaný podle jeho majitelky. Na snímku je také dobře patrná proluka hned vedle, která byla v roce 1932 zastavěna dodnes stojícím domem.

Mapka - toto místo je zde

Hned prvním ze zbořených domů směrem z centra byl dům číslo popisné 305. Jednalo se o jednopatrový objekt, který byl postaven podle stavebních plánů ze 14. 7. 1883 vypracovaných místním stavitelem Josefem Posseltem. Stavbu si zadal a posléze dům vlastnil pekař Wincenz Führich, který zde působil ještě v roce 1907. po první světové válce zde pekařství provozoval Ferdinand Pfohl, který později přesídlil do domu čp. 782 dále v Děčínské ulici za kolejemi. To po válce převzal do národní správy Jaromír Stejskal, který nabízel pravý domácí chléb a pečivo všeho druhu. Naopak v domě čp. 305 minimálně od třicátých let zřejmě již pekařství nebylo obnoveno a je zde uváděn po roce 1945 už pouze pan doktor František Pelikán.

Pohled do tehdejší Žukovovy ulice těsně před rokem 1966:

Žukovova ulice 1966

Snímek použit se souhlasem majitele FB profilu Česká Lípa - mé rodné město

Dnešní pohled do ulice Paní Zdislavy, tedy přesně dne 20. 2. 2015:

Paní Zdislavy 2015

Dalším domem ze tří zbořených, ten prostřední a nejvýraznější, byl dům čp. 306 postavený v roce 1904 podle plánů významného českolipského akademického architekta Emila F. Ruehra, držitele státní ceny. Dům si zadal ke stavbě JUDr. Karl Weissberger. V roce 1924 už zde ovšem sídlí další advokát, JUDr. Karl Beck a je zde uváděn minimálně do 30. let. Mezi všemi poválečnými německými advokáty už uváděn není v převodu činností na JUDr. Jana Rýdla, uváděného v některých dokumentech s pravopisem Riedl, který tehdy sídlil ve vedlejším domě, dnes posledním stojícím čp. 304, kde přebíral do národní správy advokátní praxi po JUDr. Maxu Kriegelsteinovi. Zde a v okolí dlouhodobě sídlilo několik advokátů, což lze přičítat i blízkosti soudní budovy, kdy celkově v okolních ulicích byly domy s byty soudních zaměstnanců. Dům čp. 304 si nechal postavit Robert Krug v roce 1902 místní stavební firmou Josef Schneider, i když stavební parcelu měl zakoupenu minimálně už od 80. let 20. století. Ale zpět k domu čp. 306, který byl postaven mezi již dva stojící domy, na místo malého domku, který původně nezabíral ani celou proluku. Až v roce 1876 si Franz a Franziska Kesslerovi nechali domek rozšířit o dvě místnosti, čímž se vyplnil celý prostor mezi okolními domy. Novostavbou z roku 1904 vznikl další z výjimečných secesních domů v České Lípě, který bohužel do dnešních dnů nedochoval ani v pozměněné podobě. Přidávám několik částečných pohledů na uvedený dům, protože lepší k dispozici nemám.

Poslední tři domy v Žukovově ulici před demolicí v roce 1966:

Žukovova ulice 1966

Dnes je zde pouze kruhový objezd křižovatky pod soudem, tak jsem ani srovnávací snímek nepořizoval, neboť by se nedalo ani ničeho chytit.
Zcela posledním domem v řadě bylo čp. 307. Dům si nechal postavit Ignatz Pamme? a stavbu prováděl taktéž stavitel Josef Posselt. O něco dříve, tedy v roce 1868 se zde na tomto místě uvádí hostinec Franze Münzbergera, ale více zpráv o něm není. Do roku 1945 zde bývala mlékárna Olga Kleimtová, kterou přebralo do národní správy českolipské spotřební družstvo Severočeská Včela, které obchod v roce 1949 přešel do vlastnictví. Spotřební družstvo Severočeská Včela byla takovou předchůdkyní spotřebního družstva Jednota nebo národního podniku Pramen, které ji po roce 1954 pohltily. Před mlékárnou od počátku 20. století zde sídlil koloniál Anton Rößler, který později svůj obchod přemístil do Šluknovského hostince v nárožním domě naproti přes ulici Pod Holým vrchem, viz článek Roh Děčínské a ul. Pod Holým vrchem. Tím se dostávám k navazujícím kapitolám i následným snímkem detailu posledního domu Zádušní ulice s koloniálem Rößler vlevo, Šluknovskou pivnicí napravo po obou stranách ulice Pod Holým vrchem, tedy Kahlenbergstrasse.

Počátek ulice Kahlenbergstrasse okolo roku 1910:

Kahlenbergstrasse 1910

Pokračování v kapitole Roh Děčínské a ulice pod Holým vrchem.

 

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.