Pro dokreslení vývoje obyvatel uvádím výsledky statistických sčítání domů a osob v pokračování k předešlým dvěma článkům Prostorový vývoj města a Městské části. Za povšimnutí jistě stojí národnostní rozložení obyvatelstva uváděné k roku 1921 a také je zajímavé porovnat stav před druhou světovou válkou a po ní. Zde se skrývá jeden z důvodů postupného úpadku některých okolních obcí a udržování tradic v kraji všeobecně.

Počet evidovaných domů při sčítání obyvatel (z prostorových důvodů vynechány roky 1880 a 1890, kde jsou čísla takřka totožná, vyjma České Lípy, kde ubylo 53 domů k roku 1880):

V prázdných políčkách byly obce součástí jiného celku, ke kterému se domy připočetly a samostatný počet se neuváděl. Vítkov a Heřmaničky k Vlčímu dolu, ostatní k České Lípě. Samostatnou položkou Česká Lípa je myšleno vnitřní město bez uvedených částí a naopak ČL celkem znamená rozsah města v dnešním uspořádání.

Počet evidovaných obyvatel do roku 1921 včetně národnostního rozdělení při sčítání v roce 1921 (podle Chytilova místopisu, ale ne vždy úplně přesně souhlasí součet národností s celkovým počtem obyvatel, což budou zřejmě chyby vzniklé ručním přepisem původních materiálů):

K této tabulce je ještě potřeba doplnit, že zde žila ještě jedna výrazná národnostní skupina. Byli to Židé, jejichž počty se mi ovšem nepodařilo věrohodně zjistit. Pouze údaje o početnosti židovské obce z České Lípy považuji za věrohodné. Přidržím se tedy pouze zde rozepisovaného roku 1921, kdy je ve městě uváděn počet 305. Byla to národnostní skupina možná nepříliš početná, na první pohled, ale přes historické ústrky poměrně vlivná. V roce 1849 je dokonce v České Lípě uváděna sedmá nejpočetnější obec v Čechách mimo Prahu, se 130 rodinami. K roku 1872 je uváděno ve městě 638 Židů a s porovnáním v roce 1921 je tedy vidět, že se jejich počet pomalu snižoval. Tato národnostní skupina takřka zanikla za vlády nacistů, ovšem nikoli úplně.

A ještě doplňuji neméně zajímavý vývoj přes druhou světovou válku až do roku 2001, kdy proběhlo poslední sčítání osob a domů:

Zdroj ČSÚ a Chytilův místopis z r. 1929.

K převratové poválečné situaci jsem v archivních materiálech nalezl zajímavý údaj o počtu obyvatel na konci druhé světové války. K 9. květnu 1945 bylo v České Lípě evidováno 22 014 obyvatel. Z toho 15 045 Němců, 6 969 jiných národností, včetně uprchlíků a zahraničních dělníků, zejména Poláků, Francouzů, Rusů, ale i Italů, Američanů a dalších. Díky urychleným odsunům a naopak přílivu nových osadníků z vnitrozemí je k 9. září v České Lípě již jen 10 520 obyvatel. Z toho 6 540 Čechů, 3 773 Němců a 207 cizinců. Tento urychlený odsun německého obyvatelstva a rychlé osídlení nově příchozími národně spolehlivými občany bylo považováno za zásluhu a ohromný úspěch akčního městského národního výboru. Nechci polemizovat o nutnosti rychlých odsunů v kontextu tehdejší doby, ale je nutno poznamenat, že zde jednoznačně platí pořekadlo „když se kácí les, lítají třísky”. A že zdejší les byl opravdu třískovatý a ještě několik let po válce.