Domů ČSA a Mánesova

Ze starých pohlednic

ČSA a Mánesova Tisk
Čtvrtek, 07 Únor 2008 13:39

Körnerova a Mozartova ulice - dnes ulice ČSA a Mánesova

Na původní pěšině, později hliněné cestě od nádraží k městu, vznikla nejdříve od roku 1879 Luční ulice, která byla v roce 1914 přejmenována na ulici Körnerovu po německém básníkovi, celým jménem Karl Theodor Körner. Ten se narodil 23. září1791 v Drážďanech a zemřel 26. srpna 1813 na následky zranění utrpěné o den dříve při útoku na francouzský transport za Napoleonských válek. Po osvobození v roce 1945 dostala ulice jméno gen. L. Svobody, ale již v roce 1949 byla přejmenována na ulici Čs. lidové armády. Zapomenuté označení?Snad proto, že se jednalo o žijící osobu a nebo snad proto, že v té době žádné jméno nebylo neochvějně ideologicky pevné a nový název byl dosti nekonfliktní ale zároveň i příbuzný. Po roce 1990 bylo ze jména ulice vypuštěno slovo lidové a i když již obecný lid presenční vojnu neslouží, ještě dnes (2007) je na minimálně jedné ceduli zachován „lidový” název (v tomto případě na rohové budově bývalé záložny, dnes č.p. 1580). Uprostřed se ulice kříží s ulicí Mánesovou a jak je uvedeno i na následující pohlednici, jednalo se původně o ulici Mozartovu. Toto jméno nesla ulice od roku 1914 do roku 1945, kdy byl zaměněn německy hovořící hudební velikán českým umělcem.

Pohled do ulice ČSA nejdéle roku 1931:

Körnerova ulice 1930

Pohled do ulice ČSA 11.10.2007:

roh Mánesovy a ČSA 2007

Ještě jeden podobný snímek J. Topinky pořízený 26.5.1980:

Mánesova ulice 1980

Na snímku pořízeném nejdéle v roce 1931 před stavbou školy a domu Aloise Perného s papírnictvím je zachycen městský činžovní dům čp. 910 postavený roku 1924, na jehož stavbu dostalo zadlužené město úvěr. Jednalo se o počátky zástavby v těchto končinách, které do této doby sloužily jako rozlevové louky sem svedeným přívalovým vodám.

Novostavba nárožního bytového domu čp. 910 v roce 1925:

Dům 910 1925

Po první světové válce tížila město bytová tíseň a vznikaly tak snahy o nápravu tohoto stavu. Jednou z lokalit byly zvoleny prostory okolo Luční ulice - Wiesengasse, vycházející od nábřeží k nádraží. Pěšina počínala mezi již dávno stojícími domy na rozhraní Hrnčířského předměstí a prastaré obci Víska, tehdy již jsoucí částí města. Na východním rohu pěšiny stál jednopatrový roubený dům s částečně zděným přízemím, kde je již roku 1687 doložen hostinec Küppe. V polovině 19. století je nazýván Zum brauen Kippe (U hnědé kypy). Název označuje zařízení na barvení látek (nebo barvu), což dokládá zdejší přítomnost barvířů látek. Ostatně nedaleko je i ulice Barvířská. Původně byl hostinec zrušen roku 1897, ale usadili se zde bývalí zaměstnanci vrchnostenského pivovaru v Zákupech, kteří hostinec ještě oživili. Mezi majiteli se uvádí rodina Kultova a také Ferdinand Očanovský. Ten se rozhodl roku 1908 hostinec zrekonstruovat a za války se stal vyhledávaným hostincem vojáků 18. pluku z nedalekých kasáren. Podnik se netěšil mezi obyvateli města dobré pověsti a pamětníky byl označován jako první hambinec ve městě. Domu se stalo osudným také i to, že byl příliš vystrčen do nově vznikající ulice Körnerovy, kterou zužoval, a byl tak zbořen, i když až v roce 1948.

Pohled z Dubické ulice okolo roku 1940:

Eichaerstraße 1940

Dubická ulice 22.2.2014:

Dubická ulice 2014

Předcházející pár snímků je sice pořízen z Dubické ulice, ale je jedním z mála snímků těchto zmizelých míst. Dokonce i s domkem v zahradě. Tento prostor byl zastavěn bytovým domem v 70. letech. Jen na snímku zachycená část vchodu řadového a zajímavého domu čp. 1473 je naštěstí stále na svém místě, ve kterém v té době bydlel pan účetní Josef Hame.

Následující snímek je již pořízen z Wiesengasse na konci 19. století:

Gasthaus zur brunen Kippe

Od tohoto konce započala zástavba nově vznikající Körnerovy ulice nájemními domy. První byl dům čp. 905, jenž započal se stavěti 2. října 1922 a kolaudován byl 31. července 1923. Stavbu provedla firma ing. Schneidera a bylo zde 13 jednoduchých bytů s kuchyní, pokojem a příslušenstvím. To zahrnovalo předsíň, spíž, záchod a místnůstku ve sklepě. Pro všechny partaje byla k dispozici společná prádelna a koupelna. Byty byly obsazeny výhradně státními zaměstnanci německé národnosti. Dalším domem byl již zmiňovaný dům čp. 910 z přiloženého snímku. Povolení bylo vydáno 25. května 1923, stavbu státního obytného domu provedla firma arch. Josef Čapek, stavitel v Praze  a kolaudace byla přesně rok po datu vystavení povolení. Jak je patrno, budovy se zde nestavěly souvisle, ale na přeskáčku. V období první republiky byla postupně dostavěna celá tato východní strana ulice až k dnešní ulici Bulharské. Mezi domy bylo například soukromé sanatorium a porodnice MUDr. Cozla v domě čp. 743. Stavby domů se řídily poměrně přísnými městskými pravidly. Mezi nimi lze najít třeba nařízení o tom, že všechna okna v přízemích a suterénech musí se otevírat pouze dovnitř, aby byla zajištěna bezpečnost chodců. Také bylo vyžadováno, aby každý záchod byl větratelný sklápěcím okénkem, kanalizační přípojka musí mít světlost 20 cm a roura musí být vyrobena z cementu či z keramiky. Vzhledem k místním podmínkám muselo být pečlivě prozkoumáno podloží a musela být zachována jednotná linie řadových domů, včetně jednotné výšky podezdívky, hlavního římsoví a hřebenu střechy. Z důvodu četných nepříjemných zkušeností s požáry ve městě byly i dosti podrobně a přísně stanoveny protipožární požadavky.

Linie druhé strany této části ulice byla vytyčena pozdější stavbou rohové budovy Občanské záložny z roku 1935. V poválečných letech zde bylo dlouhá léta zdravotní středisko se zubními ordinacemi a lékárnou v přízemí. V nedalekém prostoru západně od ulice byl areál autodílny firmy Kühnel se zastoupením automobilky Praga. V tomto areálu jsou dnes stále autodílny a STK. Z ulice ČSA již ale tento areál vidět není, protože tato strana ulice byla zastavěna bytovými domy v letech 1948 - 1956. Ulice byla poprvé vydlážděna v roce 1935 litoměřickou firmou Maier & Hollman po dobudování kanalizace.

V levé části snímku ještě nestojí nárožní dům, v němž sídlil knihkupec a papírník Alois Perný. Podnikatel Perný byl také nakladatelem a vydavatelem pohlednic. Jeho dům byl postaven stavitelem Uhlířem společně s vedlejším domem. Stavební povolení na oba domy bylo vydáno v září 1931 a v červnu 1932 proběhla kolaudace v průběhu dvou dnů. Manželé Emilie a Alois Perný o svůj majetek přišli hned dvakrát. Nejdříve byl zkonfiskován nacisty a zhruba o deset let později komunisty. Vedlejší dům patřil Václavu Soukupovi, který měl v přízemí kadeřnictví. Domy byly přistavěny k již stojícímu domu čp. 1383 manželů Marie a Václava Vrtáčkových. V této části ulice k nábřeží si postavili dům také manželé Schererovi v roce 1925 a to čp. 890, dále v roce 1926 postavil čp. 900 Václav Vacek a hned vedle téhož roku stavěl Karel Huněk dům 901. Roku 1927 pokračovala výstavba domem 902 manželů Šimůnkových. Tak by se dalo pokračovat jistě i dále ve výčtu stavebníků a majitelů domů, ale v tuto chvíli k tomu bohužel nemám dostatek informací.

K popisu vývoje a utváření ulice ČSA ještě doplňuji několik většinou dnes již velice těžko vyfotografovatelných záběrů. Začínám snímkem z přelomu 19. a 2.0 století, kdy tato místa byla vlastně jen loukou s vyšlapanou pěšinou. Byť ta už měla jméno a evidentně nikoli náhodou - Luční, ergo Wiesengasse. V pravé části snímku jsou zadní strany a zahrady domů z tehdejší zástavby Hrnčířské ulice. A cesta končí na rozhraní dnešního Smetanova nábřeží a Dubické ulice. Dřevěný mostek uprostřed je přibližně v místech křížení ulic ČSA a Mánesovy. Teréní prohlubeň před ním bude ještě viditelná na dalších snímcích a právě na tomto místě stojí dnes nárožní dům postavený původně jako Občanská záložna - viz níže.

Wiesengasse - Luční ulice okolo roku 1900:

Luční ulice 1900

O několik let později se jedná již o poměrně širokou komunikaci, samozřejmě stále hliněnou. A také se zde začínají objevovat první stavby, i když se zatím nejedná o později budované nájemní domy. Tento snímek byl pořízen v období mezi lety 1910 až 1920, zcela jistě před rokem 1924. Jak je vidno, provoz od nádraží k městu byl poměrně čilý. Také je potřeba zmínit, že před dokončením regulace Ploučnice v roce 1916 nebylo zcela nutné použít most u kostela sv. Maří Magdaleny. Ale o proměnách míst kolem Ploučnice více v kapitolách o Ploučnici.

ČSA 1924

Další snímek už je detailem uprostřed zástavby v roce 1933-34:

ČSA 1934

Pohlednice ze stejného obbdobí zachycuje severnější část ulice s nárožním domem, kde sídlil podnikatel, papírník a vydavatel pohlednice Alois Perný.

Papírnictví Perný 1934

Papírnictví a severovýchodní část ulice ČSLA v roce 1977:

ČSLA 1977

Podobný záběr ze dne 5. 3. 2015:

ČSA 2015

Snímek z roku 1935 v širším pohledu již zabírá dostavovanou novou budovy Občanské záložny a část areálu firmy Kühnel - Auto Praga:

ČSA 1935

Posledním, ze série snímků se dostávám k letům poválečným, kdy v dnešním lékařském domě sídlily Finanční úřady. Pohlednice pochází z roku 1948:

ČSA 1948

Snímky paní Heleny Votápkové z východní části ulice Mánesovy pořízené v roce 1977:

Mánesova 1977

Stejné místo, ale dne 5. 3. 2015:

Mánesova 2015

Detailnější pohled na řadu domů v roce 1977:

Mánesova 1977

Stejné domy dne 5. 3. 2015:

Mánesova 2015

A ještě druhý konec zástavby detailněji také v roce 1977:

Mánesova 1977

Mapka - toto místo je zde

Občanská záložna

Budova Občanské záložny byla první stavbou na louce před Tyršovými školami a dá se tak říci, že vytyčila linii zástavby dvou ulic, na jejichž rozhraní byla postavena. Ona louka byla před stavbou nové budovy pochopitelně rozparcelována na stavební pozemky. Rohovou parcelu zakoupil investor stavby 23. prosince 1934 a stavební povolení bylo vystaveno 29. března 1935. Stavba byla definována jako obytný dům s úřadovnami Občanské záložny. Autorem návrhu budovy je architekt František Barták z Mladé Boleslavy (* 1. 4. 1906 Kroměříž — † 17. 2. 1974 Mladá Boleslav). Stavbu provedla stavební firma Karel Dlouhý, stavitel z Mladé Boleslavy, který si na květen a červen pronajal sousední pozemek k uskladnění stavebního materiálu. Stavba byla dokončena a zkolaudována 30. srpna 1935. Objekt původnímu účelu nesloužil příliš dlouho. Ještě po válce jsou zde společenstvím s ručením omezeným a založeným roku 1923, tedy Občanskou záložnou v České Lípě, vydávány vkladní knížky s vyobrazením budovy.

Vrchní desky a vnitřní list vkladní knížky s úřední dobou od 8 do 13 hod. z roku 1947:

Titulní strana Vkladní knížka

Na počátku let padesátých byla tato budova využita k řešení problému s nedostatkem prostor pro zdravotnická zařízení. V roce 1951 se tak začíná s adaptací pro zubní ambulatorium. Poslední zdejší obyvatelé se odsud stěhují v srpnu 1951 a v budově je z velké části změněna vnitřní dispozice. V roce 1952 získává objekt do vlastnictví Československý stát od Ústřední národní pojišťovny převodem z rozhodnutí soudu z 22. září. V následujících desetiletích byl dům ještě několikrát upravován, jako například v roce 1968, kdy zde bylo zřízeno plynové etážové topení v lékárně, která měla vchod z nároží. Během adaptací, zřejmě již při té první, také zmizela plastika ženy, viditelné v detailu na snímku. Dlouhá léta zbyla na omítce pouze její jasně viditelná silueta. Ze snímku pořízeného krátce po dostavbě budovy, je také jasně patrný problém s vlhkostí od základů budovy, který evidentně přetrvává dodnes. Lékárna zde sloužila do 30. června 1983, kdy byla přesídlena do prostor staré polikliniky ma konci ulice. Tyto prostory adaptoval podnik Potraviny na prodejnu mléčných výrobků a ostatního sortimentu.

Vchod do novostavby Občanské záložny na pohlednici z roku 1936:

Občanská záložna 1936

Stejný roh stejné budovy dne 16.8.2009:

Nárožní budova 2009

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.