Domů Prostorový vývoj města

Ze starých pohlednic

Prostorový vývoj města Tisk
Úterý, 05 Únor 2008 13:58

Rozloha plochy města je v současné době 6324ha. K tomuto číslu vedl dlouhý vývoj ať už samotným rozšiřováním jádra města či přidružováním okolních obcí, dříve samostatných. Některé kontury historického vývoje městského prostoru jsou zcela evidentní ještě dnes a některé naopak zanikly v pozdějších změnách. Již na samotném prvopočátku sledování prostorového vývoje města vyvstává zásadní problém. Dnes totiž nikdo není schopen jednoznačně říci jaké místo v tomto prostoru bylo osídleno jako první. Bohužel se nám ani nezachovala pověst o praotci Lipovi, který by vystoupil na Špičák či zabodl kdesi mezi rameny řeky do země otku se slovy: “Zde bude město, jenž v budoucnu bude pivem a kartounem oplývat”. Dnes již ve městě není ani jediná kartounka ba ani funkční pivovar, ale bohužel ani památná lípa, jenž by se rozkošatila ze zabodnuté otky či hole praotce Lipa.

Dnes je již také těžké si představit zdejší krajinu před osídlením a vznikem města. Lze to snad s trochou fantazie přirovnat k dnešnímu prostoru východně od města v okolí řeky. Rozlehlé louky, jimiž se proplétá pomalu tekoucí řeka, možná i v několika souběžných ramenech s množstvím menších potůčků stékajících z okolních vyvýšenin bohatých na vodu. Asi jednoznačně lze říci, že tyto louky byly pravidelně zaplavovány vodou z mělkého koryta řeky, stejně jak je tomu i dnes v okolí České Lípy. Zřejmě také proto v místech dnešního města vznikl brod přes mělkou řeku a vodní hrad na jeho ochranu. I když brod asi nebyl pouze jeden. Vždyť ještě relativně nedávno se používal další, od hradu proti proudu řeky, v místech dnešního svárovského mostu.

Nejstarší známou připomínkou činnosti člověka v nejbližším okolí jsou nálezy u Stvolínek, prostoru Kraví hory u Srní a u Holan. V tomto případě spíše možno říci, že se jedná o činnost pračlověka, protože jde o nálezy z období starší doby kamenné, tedy z doby více jak před 120 000 lety. Jde o dobu předneandrtálskou, maximálně však o období člověka neandrtálského. I když se dnes již s poměrně velkou jistotou tvrdí, že Homo neandertalensis naším přímým předkem nebyl, ale jednalo se pouze o slepou vývojovou větev a byl tedy jen naším vzdáleným příbuzným. V každém případě jde o doklad osídlení zdejší krajiny. Ovšem již poněkud mladší pozůstatky po činnosti člověka, pocházející z období mezolitu (závěr starší doby kamenné, někdy označované také jako střední doba kamenná, tedy před 9500 - 5500 lety a u těchto nálezů přesněji datované mezi 8000 až 6700 let před naším letopočtem), nalezené v severní části údolí Peklo pod několika skalními převisy, již vcelku spolehlivě dokazují dlouhodobější pobyt člověka na tomto území. Ke konci tohoto období se také předpokládá nástup zemědělství a tím také větší stabilitu osídlení jednotlivých lokalit.

Nejstarší nález ze samotného prostoru dnešního města je z období pozdní doby laténské, tedy zhruba posledních 200 let před přelomem letopočtu. Jedná se o nález z oblasti dnešní Erbenovi ulice, kde se našly zlomky keramiky a artefakt dřevěné lodi. Vývoj zdejší oblasti pravděpodobně také přesně odráží vývoj v celé české kotlině z období stěhování národů. Tenkrát na přelomu letopočtu, keltské kmeny obývající naše území, vytlačili Germáni a někdy v období po šestém století sem přišli z východu Slované. Starobylost osídlení lze také hledat v místních názvech. Například se předpokládá vznik jména města Doksy z původního keltského označení pro bažinaté místo. Naopak jméno Lipá asi s vysokou pravděpodobností lze označit za jméno slovanského původu.

Nezvratně je dokázána existence města, či osady tedy až ve století třináctém. Samozřejmě včetně vodního hradu, protože dnes ani není známo, zda vznikl nejdříve hrad a zástavba až následně, či naopak. Pouze se dá předpokládat, díky rozloze města v období prvních dokladů jeho existence, že trvalé osídlení zde bylo již delší dobu. Svou rozlohou zhruba 10ha by totiž nedlouho po svém vzniku město patřilo k největším poddanským městům v Čechách, dokonce bylo svou rozlohou větší než mnohá města královská. V té době již nepochybně existovala osada Víska na jižním břehu Ploučnice, pozdější hrnčířské předměstí a také osada nazývaná později Stará Lípa. Na ostrově mezi rameny řeky vznikl koncem třináctého století kamenný hrad, možná však na místě dřívějšího dřevěného opevněného místa. U tohoto hradu se severovýchodním směrem rozkládá obydlená oblast, dnešní městské jádro. V období středověku uzavřené hradbami. Dispozice vnitřního města je jasně středověkého charakteru a je ovlivněna trasami procházejících důležitých tranzitních cest. Východozápadním směrem městem procházela cesta spojující dálkové cesty z Litoměřic do Sebnitz, tehdy však české Žebnice, na západě, a na východě s cestou spojující Mnichovo Hradiště se Žitavou. V severojižním směru procházela městem trasa spojující vnitrozemí s Lužicí. V opevnění města proto také vznikly čtyři městské brány, vždy po jedné na každé světové straně.

Založením města a zejména problematikou městských práv se podrobně zabývá J.Panáček ve své studii uveřejněné ve vlastivědném sborníku Bezděz 11/2002. Stále k dostání ve vrátnici Vlastivědného muzea v České Lípě.

Městské opevnění vzniklo pravděpodobně již v první třetině 14. století. Na jihu byla městská brána zvaná Dlouhá, umístěna několik metrů nad Unionkou mezi domy č.p.108 a 114. Zde je východním směrem stále dobře patrná linie hradeb v proluce vedle Unionky. Na severu byla Mariánská brána zhruba v místech odbočky do ulice Vězeňské, kde je také dobře zachovaná část městských hradeb. Na východní straně byla brána Křížová mezi domy č.p. 19 a 22 v místech mezi Jiráskovou a Mlýnskou ulicí, které obě ležely podél hradeb, ovšem z opačné strany. Na západní straně města byla brána Zádušní na konci dnešní Tržní ulice, mezi domy č.p 162 a 163. Obvod hradeb koneckonců dobře kopírují ulice Sokolská, Erbenova, Jiráskova, Žižkova a kruh se uzavírá ulicí Klášterní. Zástavba těchto ulic směrem k centru je v podstatě postavena na hraně hradního příkopu, což je i dnes velice dobře patrné profilem terénu. Jak je také patrno z prvních vyobrazení města, městské hradby z východní i západní strany obtékal vodní tok. Vzhledem ke značné svažitosti terénu se v žádném případě nemohlo jednat o stojaté vody vodního příkopu.

Cesty spojující městské brány uvnitř opevnění se křížily na rozlehlém náměstí. Původně méně významný severojižní směr je zachován dodnes. Směr východozápadní byl později narušen stavbou jižní řady domů dnešního náměstí. Původně totiž byla obě náměstí, Tržní a T.G.M., prostranstvím jedním, kdy v jeho jižní části stál farní kostel svatých Petra a Pavla, patronů města, s přilehlým hřbitovem. Ve své poslední podobě zřejmě dosti monumentální. Vysvěcený snad již roku 1312 mohučským biskupem Petrem z Aspeltu za účasti krále Jana Lucemburského. Ovšem zničen byl velkými městským požáry v letech 1787 a 1820. Když se ani po následujících mnoho let nepodařilo kostel obnovit, byly zbytky stavby rozebrány a použity k zavezení Cihlářského rybníčku na místě vznikajícího městského parku ve druhé polovině 19. století. V jižní části městského jádra byla ještě odbočka z východozápadní cesty směrem k hradu. Probíhala dnešními ulicemi Berkovou a Prokopa Holého. Tyto trasy sloužily hlavní dopravě ve městě po mnoho století až do vybudování městských přeložek v letech 1968-1972.

Z důvodu výhradně dřevěných konstrukcí domů není jisté zcela přesné rozmístění zástavby uvnitř hradeb, kde ovšem lze předpokládat věrnou podobu dnešnímu stavu. O podobě rozvoje za hranicí městského opevnění je toho známo s neotřesitelnou jistotou ještě méně. Prostor vymezený městským opevněním rozrůstající se město opustilo ve 14. století. Pravděpodobně nejpřirozenější bylo zaplnění prostoru na jih mezi rameny řeky k obci Víska, která se pomalu měnila v hrnčířské předměstí. Na ostrově mezi rameny také pravděpodobně vznikl první městský chorobinec. Další zástavba se také vcelku přirozeně rozvíjela podél cest vedoucích do města. Na východě tak vzniká Křížové předměstí, pojmenované podle kostela Svatého Kříže. Na severu Mariánské předměstí, pojmenované podle kostela Panny Marie. A na západní straně předměstí Zádušní. Rozléhaly se zde totiž pozemky darované tak zvaně za duši městské faře. Zde byl také později Albrechtem z Valdštejna založen klášter. Stalo se tak zakládacím dekretem z 12.3.1627.

Někdy počátkem 16. století přestává pozbývat svého významu obranná funkce městského opevnění. Tím vznikl prostor pro obestavění městských hradeb a vytvoření již zmiňovaných ulic, obepínajících městské jádro vně hradeb. K představě o počtu obyvatel v té době může posloužit údaj z roku 1496, kdy ve městě zemřelo na mor 924 lidí, což bylo podle odhadů více jak třetina obyvatel. Situace je vcelku dobře patrná již na první dochované vedutě z roku 1712. Já ovšem použiji pohlednici s reprodukcí veduty o něco mladší, z roku 1787. Zde je jasně patrno vymezení městského prostoru mezi Klášterem, pivovarem, kostelem Narození Panny Marie a již existující Hrnčířskou ulicí:

Pohlednice z konce 19. století s reprodukcí veduty z roku 1787:

reprodukce veduty města z roku 1787

V tomto místě se pokusím trochu nastínit polohu vodních toků ve městě. Hlavní koryto řeky je takřka totožné s dnešním. Pouze nebylo tak rovné. Narovnáno bylo až během regulace řeky dokončené počátkem desátých let 20. století. Druhé rameno řeky přicházelo od Staré Lípy prostorem mezi dnešním Polydekorem a Narexem, dále pak okolo severní zdi Červeného zámečku okolo Velkého mlýna, který stával naproti Mlýnské uličky. Od mlýna procházelo řečiště vody dnešní ulicí Erbenovou kolem Rychterhofu až k prostoru parkoviště u Delvity, kde stával menší mlýn. Zde se koryto dělilo, kdy jedno rameno vedlo zpět k hlavnímu řečišti, se kterým se druhé rameno, pokračující dále přes louku,  spojilo v místech stadionu. Za tak zvaným Richterhofem byla také ještě vyhloubena zpětná spojka, jejíž ústí je před jezem patrno ještě dnes. Tento severní tok byl z větší části zavezen v roce 1939, mimo jiné sutinami nacisty vypálené synagogy. Od severu do řeky přitékaly dva potůčky. Nejdříve zřejmě nepříliš vydatný tok pramenící kdesi na svazích východně od kostela Narození Panny Marie a svedený podél východní strany městského opevnění. A podél západní strany hradeb potůček vytékající z Cihlářského rybníčku z míst v jižní části parku. Původně však tekoucí dnešní Havlíčkovou ulicí a později přeložený k hradbám. Na jih od řeky ještě stojí za zmínku koryto odvádějící vody z bažinatých luk směrem od Svárova, vedoucí dnešní Mánesovou ulicí. Jen z tohoto zběžného shrnutí se není možno divit, že některým partiím města se říkalo Českolipské Benátky. A samozřejmě je i patrno, že město velice tížilo každé vzdutí hladiny vod v řece tekoucí mělkým korytem. Ač jádro města bylo prozíravě umístěno ve svahu, na úrovni řeky bylo minimálně celé Hrnčířské předměstí, hrad a značná část předměstí u kostela Svatého Kříže.

Koncem 19. a zejména počátkem století 20. nastává první ohromný stavební rozmach města. Ve století devatenáctém došlo k zástavbě prostoru mezi Křížovým předměstím a pivovarem. Zejména vznikajícími kartounkami. Tím také došlo ke sblížení se Starou Lípou, která ovšem byla stále samostatnou obcí s převážně zemědělskou zástavbou. Na přelomu století 19. a 20. dochází zejména v souvislosti s vybudováním krajského soudu a věznice, samozřejmě také nových školních budov, k zastavění luk na západ od města podél dolnolibchavské komunikace. V letech 1925 - 1939 vzniká čtvrť rodinných domků českých úředníků a pracovníků železnic, zvaná Slovanka na svahu v okolí zrušené cihelny severně od trati do Rumburku. Později je používaný název s přívlastkem stará, protože více západně v šedesátých letech vzniklo první sídliště mezi dnešní ulicí Antonína Sovy a ulicí Bendlovou. Doplněné okolo roku 1970 o již panelové domy severně od ulice Železničářské a výškové domy mezi ulicemi A.Sovy a Heroutovou. Zde bylo v původních plánech propojit zástavbu od ulic Děčínské z počátků 20. století novější zástavbou v paralelně vedených ulicích k ulici Železničářské. To se nepovedlo v ulici Hálkově. V prvních desetiletích 20. století vzniká také vilková část jižně od Děčínské ulice za železničním přejezdem. Počátkem sedmdesátých let doplněným panelovým sídlištěm. Bylo to první velké sídliště ve městě, které se po dostavbě mělo stát moderně vybaveným sídlištěm s elektrickým a naftovým vytápěním a s kompletní občanskou vybaveností.

Severně od centra, se počátkem dvacátého století rozrůstá i Mariánské předměstí. Zejména o honosné vily městské honorace. Na ně v roce 1973 navazuje výstavba sídliště Sever a na přelomu let osmdesátých i výstavba největšího českolipského sídliště zvaného Špičák. Na sídlišti Špičák bylo plánováno 2922 bytových jedotek pro zhruba 10 tisíc obyvatel. Dnes můžeme již jen konstatovat, že původní plán byl zvýšeným úsilím socialistické morálky překročen. S těmito následky se obyvatelé tohoto sídliště potýkají do dnešních dnů.

Počátkem dvacátého století se také začíná rozrůstat počet převážně rodinných domků ve směru jižně od Hrnčířské ulice až na Kopeček, zejména pak v období po první světové válce. Ve stejném období se také začíná zastavovat i prostor Dubické ulice dále k východu zakončený výstavbou několika průmyslových podniků, dnes průmyslovou zónou. Ani těmto dvěma místům se nevyhnulo alespoň malé sídliště o několika domech. V Dubické ulici postavené svépomocí v akcích „Z” pracovníky Českých drah. Jimi také někdy nazývané Maňáskov, po zdejším předákovi stavebníků či stavbyvedoucím. Prvním továrním objektem v této části byly drážní dílny z roku 1871.

Tolik zatím k zástavbě města, včetně stavebního kvapíku let sedmdesátých a osmdesátých, kdy se počet obyvatel města téměř zdvojnásobil. Městským částem a zejména 14 obcím, původně samostatným a dnes však včleněným prostorově, či jen správně připojeným k České Lípě, se budu věnovat samostatně.

Dějiny města do roku 1945 jsou velice zdařile shrnuty v obsáhlejší formě knihou “Z dějin České Lípy” - viz tiskoviny. Tato kniha byla také zdrojem značné části údajů v tomto článku. Také je stále k zakoupení minimálně ve Vlastivědném muzeu.

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.