Domů Ulice 5. května

Ze starých pohlednic

Ulice 5. května Tisk
Pondělí, 04 Únor 2008 20:06

Hostinec U pískovny  - Gasthof „Zur Sandschänke”

Pro toto místo jsem vybral dosti netradičně zpracovanou pohlednici z přelomu 19. a 20. století. Nebývalo zvykem použít dva záběry na stejné místo v různých podobách, jak je tomu zde. Levý snímek zobrazuje místo poblíž silnice na Prahu s přízemním domkem a pravděpodobně i s jejími obyvateli. Na druhém snímku již na tomto místě stojí nově vystavěná budova, jenž je tam do dnešních dnů. Na původním záběru ještě stojí za povšimnutí původní podoba budovy dnešní restaurace zvané „U Bohouše”.

Pohlednice z roku 1902

Pro porovnání podoby místa v rozmezí více jak sta let jsem použil novější z obou pohlednicových snímků. Zde již stojí, u již dříve postaveného domu, dům druhý, zjevně již od samého počátku sloužící jako hostinec. V němčině byl název psán Gasthof Zur Sandschänke, což nelze přeložit zcela jednoznačně, ale jak mi potvrdila pamětnice ovládající němčinu v kontextu této doby, říkávalo se tomuto hostinci česky U pískovny. V těchto místech končilo město na výjezdu ku Praze a také na vedlejší budově dnešní restaurace, známé jako Bohouš, bývala oválná smaltovaná cedule s označením města a základními správními údaji. Taková, jakou dnes ještě lze spatřit na posledním domě při výjezdu na Horní Libchavu. Název nové restaurace, zvané U pískovny, nejpravděpodobněji souvisel s charakterem místa. Toto místo za městem totiž sloužilo jako zdroj písku při městské výstavbě. Písek se získával v mnohých, ale poměrně mělkých, jámách. Tyto jámy opravdu nebyly příliš hluboké a řekl bych, že ještě dnes jsou některé z nich patrné, ač už je tento prostor dosti zaplněn zástavbou. Celé toto území je říční naplaveninou, stejně tak jako v podstatě celé jižní pobřeží Ploučnice ve městě, které bývalo v dobách vcelku nedávných často spíše rozsáhlými podmáčenými loukami.

Gasthof „Zur Sandschänke” na pohlednici prošlé roku 1902:

Výřez z pohlednice

Stejné budovy, bývalá Zvláštní škola, dne 30.6.2007:

Ulice 5. května 30.6.2007

Toto místo přestávalo pomalu být městskou periferií u městské katovny koncem 19. století. Nejdříve byla nedaleko zakončena místní železnice do Mimoně a později bylo k těmto místům umístěno i velké nádraží dráhy z Řetenic do Liberce. Cestě, u které stály jen velice zřídka osamocené stavby, se říkalo k Cukmantlu, což je dnešní část Sosnové. Počátkem let dvacátých se započalo s výstavbou městských domů kolem silnice ve směru od kolejí. Ulice také dostává 14. 12. 1910 název Vídeňská. Název byl zachován i když od roku 1918 už hlavní město bylo blíže. Až 23. 4. 1937 došlo ke změně názvu na třídu Dr. Eduarda Beneše. Název nevydržel dlouho a byl již 21. 11. 1938 změněn na Langemarckstraße. Pojmenování pocházelo od dejiště jedné z nejkrvavějších bitev první světové války z listopadu 1914 ve Flandrech. Vlámské místo Langemarck mělo trochu nelogicky symbolizovat německo - vlámské přátelství. Zde totiž při pokusu o obsazení země Vlámů ze strany Němců došlo k mnoha ztrátám na životech Vlámů. Snad tehdy chtěli Němci jen vyjádřit, že i ke zdejším obyvetelům chovají podobné přátelství. V roce 1945 byla ulice přejmenována na Pražskou, ale hned v roce následujícím došlo k poslední změně v pojmenování přejmenováním na třídu 5. května, která již v té době byla hustě obestavěna zejména rodinnými domky až na Kopeček.

Mapka - toto místo je zde

První domek za železničním přejezdem dnes již nefunkční tratě u bývalého Městského nádraží, který dělí ulici Hrnčířskou a ulici 5. května, je dům číslo popisné 818. Následující fotografie je z roku 1910 nebo 1911 a je vyloženě osobního rázu. V česky psané poznámce na druhé straně je upozornění na kohosi v kočárku. Samotný kočárek je zajímavostí, neb se jedná spíše o jakousi židli s kolečky. Podoba netradičního kočárku zřejmě souvisí s faktem, že v té době v domě bydlel a působil truhlář Wenzel Liebzeit, jehož originálním výrobkem dětský povoz mohl být. Dokonce je i soudě dle zástěry možné, že onen pán na snímku je právě jmenovaný pán. Ten měl v domku dílnu už od konce osmdesátých let 19. století. Dá se i předpokládat, že i ostatní lidé na snímku jsou další obyvatelé domu. V té době byl zde prodej tabáku a cigaret paní Josefine Liebzeitové a v domě dále bydleli strojvedoucí Carl Langer, kočí Eduard Wiesner a pracovník u dráhy Hermann Wieden. Majitel domu se změnil na konci první světové války, nebo spíše nedlouho po ní. Do domku přesídlil z Panské ulice se svým atelierem fotograf Emil Lorenz, který poměrně hojně vydával vojenské fotografie právě v období první světové války. Fotoatelier Lorenz zde vydržel až do konce druhé války a tak jej přebírá do národní správy fotograf Václav Škaloud. Ten získává živnost do osobního vlastnictví v roce 1949. Jenže už v roce 1951 dobrovolně začleňuje svoji fotografickou živnost do vyšší složky socialistického podnikání tím, že vstoupil do družstva Fotografia, krajské lidové družstvo fotografů v Liberci. Tuto formulaci jsem si nevymyslel, jedná se o poměrně běžnou větu v poměrně běžném osudu mnoha živností z počátku let padesátých. Nevím přesně kdy, ale snad již v letech padesátých zde fotografický atelier přestal působit, byť Škaloudovi zde bydleli ještě mnoho následujících let.

Dům čp. 818 na snímku v roce 1910 nebo 1911:

čp 818 v roce 1910

Budova u kolejí v ulici 5. Května 10. 4. 2011:

ul. 5. května 2011

V této části ulice ještě jistě stojí za zmínku objekt hned o dva domy dále číslo popisné 816. Zde sídlil druhý hostinec v této části ulice. Už roku 1780 zde stával hostinec In der Ratte, U krysy. Od roku 1855 nesl název Zum blauen Löwen, U modrého lva. V roce 1882 přestavěný hostinec dostal i nový název Zur Stadt Karlsbad, tedy U města Karlovy Vary (či Karlových Varů), jenž vydržel až do druhé světové války. Hostinec byl mimo jiné střediskem rozmanitého spolkového života. Asi nejvýznamnějším ze zde se scházejících společenstev byl celosvětově působící německý spolek Schlaraffia založený zde s přídomkem Polzana roku 1922 jako odnož číslo 222 spolku Schlaraffia založeného v roce 1859 v Praze. Spolek se stal i majitelem hostince, který byl jeho Krysím hradem (Rattenburg), ze kterého byla vykonávána správa říše Polzana. Název je odvozen od německého pojmenování Ploučnice, tedy Polzen. Stejně tak existovalo i pojmenování území kolem Ploučnice Polzental, což už dnes v podstatě nikomu bohužel nic neřekne. Ale jednalo se o území v širším smyslu slova v okolí řeky přibližně od Mimoně k Benešovu. Spolek Schlaraffia byl striktně nepolitický, jeho členy bylo mnoho významných osobností města a nosným heslem dodnes zůstává „přátelství, umění a humor“. V roce 1938 byla činnost spolku nejen v České Lípě na nátlak nacistů ukončena a v České Lípě už obnovena činnost spolku nebyla. Po roce 1945 v domě byli na necelé dva roky ubytovaní žáci lužickosrbského gymnázia, dočasně umístěného ve městě, a jako ubytovna působil objekt i po té.

Hned vedlejší dům čp. 815 je krásně dochovanou secesní stavbou v místech, kde by to jen málo kdo čekal. S největší pravděpodobností se jednalo původně o jeden z podobné řady domů až do dnešní ulice Konopeovy k autobusovému nádraží.

Dům čp. 815 v ulici 5. května asi v roce 1910 a 28. 2. 2015:

Dům čp. 815 Dům čp. 815

O kus dál v ulici 5. května býval u křižovatky s ulicí Vrchlického prostor na zimní bruslařský prostor, hokejové hřiště TJ Lokomotiva s odstaveným vagónem pro převlékání. Vydžel tam až do poloviny sedmdesátých let, kdy došlo ke stavbě bytovek. Snímek je použit s FB profilu Česká Lípa - mé rodné město se souhlasem majitele profilu. Kluziště bylo jedno z pěti, které ve městě do roku 1965 byly.

Kluziště na podzim u spojnice ulic 5. května a Vrchlického okolo roku 1970:

Bruslák 70. léta

Přibližně stejná místa zachycená 28. 2. 2015:

Ulice 5. května 2015

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.