Domů Prokopa Holého

Ze starých pohlednic

Prokopa Holého Tisk
Čtvrtek, 17 Září 2009 16:24

Schulgasse - Školní ulice

Starobylá ulice, zřejmě jedna z původně vytyčených ulic po založení města, je prvně zmiňována jménem roku 1408 jako ulice ševců a napříště již uváděna jako Schustergasse, tedy Ševcovská ulice. Je tak poměrně zřejmé, kde bylo hlavní středisko jednoho z nejstarších dvanácti cechů ve městě. Po definitivním zániku farního kostela sv. Petra a Pavla na dnešním Škroupově náměstí zároveň zanikla i ulička jdoucí po jižním okraji tehdy budoucího náměstí, nesoucí jméno Schulgasse. Toto jméno bylo roku 1879 přeneseno na ulici Ševcovskou, ze které se tak stává ulice Školní. Pro pořádek upřesňuji souvislost se školou na jižní straně Škroupova náměstí (viz tato kapitola). V roce 1945 byl název změněn vyhláškou MNV z 15. října o odstranění nevhodných názvů ulic a veřejných míst a tato ulice dostala jméno Prokopa Holého. Ten byl jedním z údajných velitelů husitských vojsk obléhajících město, později dobitého, zpustošeného a vydrancovaného.

V této dnes trochu zastrčené ulici se nalézá taktéž několik pozoruhodností, včetně zachované staré zástavby kopírující městské hradby. V jednom z oněch domů, konkrétně v čísle popisném 150, se 3. září 1743 narodil Josef Gottfried Mikan. Sama rodina Mikanů nebyla bezvýznamnou. Její stopy lze ve městě sledovat už od 15. století a v letech 1644 až 1647 byl její příslušník Wenzel Mikan purkmistrem České Lípy. Josef G. Mikan je jedním z nejvýznamnějších našich rodáků, byl lékařem, botanikem, chemikem. Stal se významnou kapacitou v oboru lékařství, zároveň byl děkanem lékařské fakulty na pražské německé universitě, kde byl jmenován i jejím rektorem. Zasloužil se o vznik první pražské univerzitní botanické zahrady, která byla později z nevhodného pozemku u Vltavy přemístěna na pozemek v dnešní ulici Na Slupi, kde existuje dodnes. J. G. Mikan zemřel 7. srpna 1814 v Praze a v jeho díle dále pokračoval syn Johann Christian, který ale již nebyl zdejším rodákem.

Hotel Himmel ve Školní ulici přibližně okolo roku 1930:

Hotel Himmel 1930
Pohlednice ze sbírky Libora Kadlece.

Restaurace Nebe v ulici Prokopa Holého 16.8.2009:

Restaurace Nebe 2009

Jeden mezisnímek restaurace Nebe přibližně z roku 1980:

Nebe 1980

Asi nejznámějším objektem ulice je nejstarší fungující hostinec ve městě zvaný Nebe, neboli Himmel. Je zmiňován už v roce 1624 jako hostinec Zum Himmel. Stáří hostince není přesně známo, ale budova pochází z roku 1643, kdy zde byla i palírna. Časem došlo ještě k několika úpravám, ale dnešní vzhled pochází v podstatě z roku 1754, jak také dokládají letopočty ve znaku nad vchodem. Hostinec to byl vyhlášený a oblíbený pro své znamenité pivo z výborných sklepů. Největší spotřeba českolipského piva je zde uvedena k roku 1890 a to v množství 835 hl, čímž se ten rok hostinec zařadil na druhé místo v prodeji piva ve městě. U hostince byla i stáj pro 70 koní a pokoje k pronajmutí. V roce 1925 bylo nabízeno 5 jednolůžkových a 3 dvoulůžkové pokoje. Součástí hostince je i salonek, který býval vyzdoben nástěnnými malbami, jak dokládají následující snímky.

Salonek restaurace Himmel v době okolo roku 1940:

Hotel Himmel 1935
Pohlednice ze sbírky Libora Kadlece.

Salonek restaurace Nebe na snímku Jaroslava Sršně okolo roku 1980:

Restaurace Nebe 1980

Na prvním snímku zapůjčeným mi Liborem Kadlecem, je hlavním motivem reprodukce veduty města z roku 1787. Na druhém snímku pořízeným Jaroslavem Sršněm je kromě nového vybavení i obraz Bohumila Mikeše z roku 1971 spodobňující historické postavy města. Z leva vedle sebe tak stojí Jindřich z Lipé, Smil Světlík, Jan Roháč z Dubé, Kateřina Vartenberská z Hungerkoštu, Albert Eusebius z Valdštejna, Abraham ze Salhausenu, František hrabě Kinský a Eleonora Voračická z Paběnic. Pochopitelně se jednalo vesměs o zobrazení fiktivní, stejně tak jako třeba historická souvislost Jana  Roháče s Českou Lípou, jak jsem již v příslušné ulici upozorňoval. O malbách se zmiňuji v čase minulém, protože již neexistují, neboť poslední ranou všem výmalbám byly poprivatizační úpravy hostince začátkem devadesátých let, kdy jeden čas fungovala restaurace i pod jiným jménem. Jméno se sice hostinci navrátilo, ale se zbytkem to je bohužel složitější.

V ulici byly ještě další hostince a několik ostatních živností.  Hned vedle Nebe v čísle 146 působil minimálně od roku 1825 další hostinec. Podle majitele Franze Zwickera pojmenovaný Beim Zwicker. Po roce 1853 Zum Schiff, U lodě a po roce 1880 U zlaté lodě. I přes svou oblibu byl zrušen v roce 1937. Další hostinec býval v domě 152, v první polovině 19. století pojmenovaný podle majitele Beim Neumann a ve druhé polovině 19. století fungující pod názvem Zum grünen Kreuz, U zeleného kříže. Na přelomu století v domě působí řezník a uzenář Eduard Scheiner, později jeho syn Max. Po roce 1945 je zde zřízena rybárna. Lze v době meziválečné v této ulici nalézt i méně běžné živnostníky, jako například byl vulkanisér Březina v domě 144, nebo hned vedle v čísle 143 vedle koloniálu Klimt i obchod s bylinami stejného majitele.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.