Kaiser Franz Josef-Straße - Mariánská ulice
Vrchní část dnešní Mariánské ulice je její nejmladší částí. A vlastně ani v minulosti tato část nad kostelem nebyla vždy součástí ulice vycházející nad radnicí z náměstí. Původní průběh komunikace totiž uhýbal nad kostelním hřbitovem mírně doprava, dnešní ulicí U spojů dále pod Špičák Lužickou ulicí. K narovnání dálkové cesty do Lužice přímo svahem vzhůru došlo až při budování nové císařské silnice dokončené v roce 1806. I pojmenování bylo v historii rozličné pro různé úseky této ulice. Jedním dělícím článkem byla městská brána a dalším prostranství u kostela. Pro tuto kapitolu se však zaměřím pouze na tu část nad kostelem, čili nad dnešním Palackého náměstím.
Kaiser Franz-Josefstrasse v roce 1915:
Mariánská ulice dne 11.5.2008:
V prvních letech své existence zřejmě jako silnice za městem žádný úřední název pro tuto komunikaci neexistoval. Vše se mění s výstavbou, která se zde objevuje těsně před koncem 19. století a v prvních letech století dvacátého, kdy tu vzniká čtvrť opravdu výstavných domů. V tu dobu se tak objevuje také honosně odpovídající pojmenování Kaiser Franz Josef-Straße, tedy Třída Císaře Franze Josefa, úředně od roku 1901. Po vzniku samostatné republiky je v roce 1920 přistoupeno k nekonfliktnímu pojmenování Rumburgerstraße, tedy Rumburkská. Jenže pak přichází období vzdávání holdů a tak se roku 1930 mění název na Th. G. Masaryk-Straße, Třída T. G. Masaryka, od roku 1938 Konrad-Henlein-Straße a od roku 1945 zpět k příjemnějšímu Třída T. G. Masaryka, tentokráte v celé své délce až z náměstí. To vydrželo do roku 1949, kdy dochází k přejmenování na Třídu Vítězství. V roce 1991 si již na třídy nehrajeme a poměrně sympaticky tak dochází k návratu k historickému pojmenování ulice v celé její délce na ulici Mariánskou.
Vily v Kaiser Franz Josef-Straße po roce 1910:
Vily v Mariánské ulici 12.3.2009:
A kdo že to vlastně v těch nádherných vilkách bydlíval? Dobové pohlednice pocházejí převážně z období kolem roku 1910, tak se tedy pokusme v této době projít ulicí. Míjím pár domů nad školou, i dům ve výseči s ulicí U spojů, kterému jsem se věnoval v rámci jmenované ulice. Na prvním dvojsnímku je tak jakási dvouvilka, snad ani nebudu zmiňovat netypická, protože snad každý dům zde je opravdu netypický. V dolní polovině bydlí s manželkou Helene pan Josef Haase, obchodník se zemědělskými produkty, který má na domě také jako jediný v ulici vývěsní štít. V horní polovině dvojdomku bydlí chemik Karl von Zimmermann-Göllheim, také představený evangelické obce a referent rady městského parku. Dvojdomek dnes trochu připomíná hraniční rozcestník z pohádky o pyšné princezně. I když ani ta Miroslavova půlka také už není ani zdaleka tak kudrnatá jak bývala před sto lety. Zákeřná fasádní choroba zvaná hladivka či ausglajtka zasáhla i zde. Na dalších dvou adresách lze nalézt povědomá jména. Otto John a hned v domě nad ním Josef Jisba. Podobnost se stavební firmou John & Jisba není vůbec náhodná. Mimo mnohá další díla této firmy je nutno jmenovat alespoň kavárnu Union. Další domy už jsou možná i lépe vidět na dalším dvojobrázku. V druhém domku pod cestou k parku bydlí soukromý podnikatel Wendelin Hackel a dům pod cestou k parku patří krajskému soudnímu radovi Michelovi. Domek nad odbočkou, první na snímku, patří rodině Wenzela Gepperta. Tato strana ulice dále byla již v té době nezastavěná, až daleko na louce ve svahu stojí další dva domky, kde bydlí Franz Dressel a posledním domem je vila Lucia patřící spolumajiteli další stavební firmy Heinrichu Zuppelimu.
Samotný vršek dnešní mariánské ulice v roce 1914:
Tento snímek pořízený z míst severního okraje dnešního parku dnes již přes rozrostlou vegetaci pořídit nelze. Tato pohlednice byla vydána v roce 1914 a myslím, že se každý zorientuje velice dobře. V popředí je dnes přístupová silnice k sídlišti Sever. U této komunikace začnu obhlídku druhé strany ulice na cestě zpět po svahu dolů.
Vrchní část Runburgerstraße v roce 1920:
Vrchní část Mariánské ulice 21. 12. 2009:
Hned první dům je jedním z posledních postavených z prvních zhruba patnácti let stavební činnosti v této ulici. Tehdy patřil firmě Hielle & Dittrich. Další dva domy jsou o něco skromnější, ale i starší. Bydlí v nich učitelé Josef Seemann, Josef Anders a Josef Krause v tom prvním. Ten druhý, původně drobný domek, patří gymnaziálnímu profesoru Wilhelmu Lubichovi. V popředí dobového snímku je vila Bavaria, jak je uvedeno na boku domu. Prostor pro nápis je tam dodnes, ale je prázdný. Dům má sice dvě čísla popisná, ale majitele měl jednoho. Na počátku 20. století je jím ředitel továrny Fridrich Steppes.
Berkagasse v roce 1915:
Sadová ulice 11. 5. 2008:
Cesta kolmo přetínající dnešní ulici Mariánskou, vedoucí od parku k Zemědělské škole dostala v roce 1907 své jméno u příležitosti dokončení tří domů v této ulici. Cesta od parku ke škole byla pojmenována jako ulice Berkova. V roce 1945 byla ulice přejmenována a nese tak jméno Sadová. První dva domky na snímku jsou dílem stavební a architektonické firmy John & Jisba. Prvním obyvatelem nejbližšího domu byl železniční úředník Paul Perlick a posléze dům vlastnil Franz Adalbert Tielsch. Do prostředního domu se v roce 1907 nastěhoval JUDr. Max Kriegelstein-Sternfeld, advokát a právní zástupce. Dům však vlastní jeho žena Susanna.
Berkastraße od východu v roce 1915:
Berkastraße od východu v roce 1925:
Sadová ulice od Zemědělky 22.4.2007:
Při pohledu z druhého konce uličky je v popředí první z dokončených domů, ze tří zde stojících. Dům byl zprvu vlastnictvím Wenzela Nekolly, ale v domě bydlel i Josef Fritsch, stavební technik a Jakob Kuno Spaderna, železniční úředník. Také jsem použil snímky tři, kde je patrné, že již poměrně záhy byl dům přistavěn, což souvisí se změnou majitele, kdy dům získává Margarette a Karl Winklat. Ing. Winklat byl úředním autorizovaným civilním geometrem, který se podílel významnou měrou na územním plánování našeho města v období první republiky.
Pravá strana Rumburgerstraße po roce 1920:
Pravá strana Mariánské ulice v roce 2009:
Hlavním objektem dobového snímku je dnešní Dětský dům, který sice ještě v roce 1907 nestojí, ale již o pár let déle zde bydlí Helene Rösler. Později se sem stěhuje s manželkou Susanne JUDr. Max Kriegelstein. Ten je jako rytíř ze Sternfeldu zvolen v roce 1911 poslancem zemského sněmu království Českého za volební okres Českou Lípu. Po roce 1945 je tento dům jako konfiskát využit ke zřízení Dětského domova. Zcela v pravé části snímku je částečně vidět dům z roku 1905 postavený podle návrhu architekta Ruehra. Nechal si jej postavit učitel Josef Placht a vilka dostala jméno Marie. Stejné jméno měla i manželka pana učitele.
Kaiser-Franz-Josef-Strasse v roce 1913:
Připojil jsem ještě jeden samostatný obrázek z roku 1913, kde je nádherný pohled nejen na učitelský domek Marie pana Plachta, ale do celé ulice. Tím je procházka kolem dokola ulicí dokončena a ani nedělám srovnávací snímek, byl by takřka totožný, jako u prvního páru. Zde na pravé straně přibyl v době meziválečné ještě jeden domek a v polovině sedmdesátých let první samoobsluha pro nové sídliště Sever. Ale vrátím-li se do počátků dvacátého století, v té době nalezneme na této adrese opravdu vybranou a váženou společnost. Nutno také dodat, že co domek to originál a snad na každém domě by se dal najít nějaký řemeslný skvost z jakéhokoli odvětví podílejícím se na stavbě domu. To se na dnešních novostavbách vidí opravdu jen vyjímečně, jestli vůbec. Bohužel ale ne všechny domy jsou dochovány v plné své kráse. A se stavem původního vnitřního vybavení se ani neodvážím odhadovat.
Mapka - toto místo je zde
|