Tato místa bývala kdysi tak říkajíc v zadních traktech města, ale dnes jsou vlastně v samotném centru dění. Mezi oběma obdobími se pochopitelně mnohé změnilo. Přiložená dobová fotografie je z jakéhosi mezidobí. Vojáky z nedalekých kasáren, stojící na ledě, nahradily labutě na dnes vyjímečně zamrzající řece. Důvodem jsou jistě i mírnější zimy, ale také fakt, že dnes již nefunguje jez a voda zde plyne rychleji. Tehdy byla spíše vodou stojatou a také hladina byla o nějaký ten metr výše, jak je ze snímku patrné. Na pravé straně je část budovy hradu, nebo spíše zámku, který v té době sloužil jako průmyslový objekt, k čemuž patří i mnohé přístavby, kůlny a kůlničky. Mezi řekou a hradem přibyla po roce 1968 rušná tranzitní komunikace druhé třídy i s autobusovými zastávkami. V levé části snímku jsou běžně nefotografované domy dnes jakoby u Erbenovy ulice, ale tehdy nad řekou. Pod nimi proudila, možná spíše volně plynula, tedy se ploužila voda severního koryta neboli mlýnské strouhy. Těsně za levým okrajem snímku bylo spojovací rameno k propojení obou toků, které vyúsťovalo před jezem. Místo vyústění je tam dodnes. Několikapatrová budova uprostřed snímku náleží ke komplexu budov známých dnes jako Richterův dvůr, alias Richterhof. Snímek není pořízem úplně z přesně totožného místa, protože jsem se musel trefovat mezi stromy rostoucí dnes na břehu řeky. Nakonec jsem vybral nejpodobnější variantu, kde jsou vidět všechny podstatné objekty, které dnes ještě stojí.

Snímek mi laskavě zapůjčil Libor Kadlec a je pořízený přibližně okolo roku 1930:

Ploučnice s Richterhofem 18. 1. 2009:

První manufaktura na potiskování látky, tedy kartounu a tedy kartounka, vznikla zde v roce 1793. Na západní straně hradního komplexu byla hlavní budova firmy, jejímž zakladatelem byl Franz Michel. Později firma Michel & Hampel na jejichž výrobu ještě o něco později navázal Josef Richter. V době útlumu tohoto odvětví, ve druhé polovině 19. století, byla výroba  potiskovaných látek zastavena. Došlo k rekonstrukci, kdy bylo sneseno jedno patro u severní budovy, ale výroba zde neustala zcela. Provoz byl přeměněn a od roku 1875 zde působila firma Josefa Richtera mladšího k výrobě čokolády a kandovaného ovoce. Ovšem na počátku století po jeho smrti v budovách již zbyly jen laciné byty a provozovny drobných živnostníků. I když ve třicátých letech zde byla potravinářská výroba obnovena. Firma A. L. Hausenblas zde nabízela ve své parní pekárně a výrobně poživatin na třech patrech strojního závodu dvakrát denně čerstvé bílé pečivo, pravý žitný chléb, grahamové pečivo, kávové i čajové pečivo, suchary, diabetické a dětské potraviny. Speciality ze žitného chleba, jakož i diabetický žitný chléb a ještě mnohem více. Ale také dětskou moučku výborné a osvědčené kvality, stálo psáno v dobové inzerci. Jménem bývalých majitelů Richterů se budovám říká však dodnes. V demoličních osmdesátých letech byly bytové domy vyprázdněny a budovy určeny k demolici pro svůj špatný technický stav a podmáčené zdivo. Dnes je již na první pohled zcela jasné, že když se chce, je možné opravit i dosti zchátralé objekty. A nutno dodat velice pěkně opravit a tím zachovat zase o kousek více původní tváře a atmosféry starého města s využitím i v době současné. Škoda, že se to nedá tvrdit také o okolí těchto budov, které se z větší části nedochovalo.

Richterhof v přehledném záběru od Dr. Jana Daňka z roku 1960:

Bez mnoha budov a hladiny, která klesla po zvednutí jezu, zachyceno 28. 2. 2015:

Na snímku zapůjčeném p. Čechovou stav Richterhofu asi okolo roku 1945:

Richterův dvůr ve stavu zachyceném dne 1. 11. 2014:

Mapka - toto místo je zde

Na dvoře Richterhofu v meziválečném období:

Stejný dvůr ve zhruba stejném výřezu 25. 4. 2020:

Stejný dvůr dnešních dnů jako celek:

Posun od bývalých výrobních prostor a chudinských bytů je jasně patrný. Jedná se však jen o část zástavby v zhruba trojúhelníkovém prostoru ohraničeném hradním areálem a vybíhajícím východním směrem mezi rameny řeky Ploučnice. Samotná špička tohoto trojúhelníku na soutoku ramen byla onimi bájnými českolipskými Benátkami, jak se o nich psalo. I když realita nebyla zřejmě tak romantická. Ta místa dnes již dávno nemají vodu a jsou změněna k nepoznání po mnoha staletích. Jedná se totiž o prostor v Erbenově ulici s podélným parkovacím stáním vedle obchodního domu Prior - Andy.

Partie na Ploučnici v roce 1929:

Úprava stejného prostoru po roce 1940:

Velká proměna nastala po roce 1940, kdy došlo k rušení mlýnského ramena v trase dnešní Erbenovy ulice a voda se vracela zbytkem koryta do hlavního toku už jen před jez. V té době také zmizela spousta zdejších staveb. Tak ještě jeden návrat s celkovým pohledem na část areálu u pravého okraje pohledenice s výhledem z veže Uninky. V popředí střecha dnes posledního domu ulice Jindřicha z Lipé a za ním z pravé strany Richterhof, Červený dům, Velký mlýn a kostel sv. Kříže.

Pohled z veže kavárny Union v roce 1909:

Obdobný pohled z 29. 9. 2015:

Poslední srovnávací fotografie je jedním z párů obsažených v knize Českolipské skoky časem vydané ve spolupráci s FOTO studio H v roce 2015, která je stále k mání.