Tato část náměstí se na starých pohlednicích objevuje nejméně ze všech. Dokonce i přesto, že v jednom z těchto čtyř domů měli postupně obchod jedni z největších českolipských vydavatelů pohlednic. Mezi těmito domy lze také nalézt minimálně dva primáty v rámci českolipského náměstí, každý na jedné straně řady těchto čtyř domů. První pozoruhodnou věcí je na náměstí nejdéle dochované funkční podloubí, konkrétně v domě čp. 130. Jako součást domu je zachyceno ještě na vyobrazení českolipského náměstí pořízeném zřejmě krátce po roce 1850 na litografii Wilhelma Kirchnera.
Reprodukce vyobrazení náměstí z období po roce 1850:
Oblouky podloubí jsou na tomto domě patrny ještě dnes, jen jsou vyplněny výlohami, za kterými je dnes restaurace a cukrárna patřící jednomu majiteli. Dříve zde ovšem bývaly krámky úplně jiného zaměření. Hned v prvním oblouku se usadil první českolipský knihkupec Josef Hamann, taktéž pozdější pilný vydavatel pohlednic stejně jako jeho následovníci v tomto obchodě, jenž neměnil své zaměření ani s dalším majitelem. Svůj obchod založil Josef Hamann v roce 1851 a v roce 1877 jej pronajal Josefu Schillerovi. Ten zde měl svůj krámek do roku 1919, kdy jej zde vystřídal Edmund Bärtel, který zde vydržel až do roku 1945. Vedle rozmanitého zboží byl obchod inzerován jako nejlepší a nejlevnější zdroj knih z mnoha oborů.
Jihovýchodní blok čtyř domů v podobě z roku 1905:
Tentýž záběr z 21. 8. 2008:
Nárožní dům 130 je dosti velký, takže se do něj vešel ještě další a větší obchod. V desetiletích meziválečných to byl obchod módním zbožím Eduarda Hübnera nabízející rozličné textilní výrobky. Obchod s textilem zde nakonec zůstal až do zrušení prodejny s dětským prádlem, pojmenované tehdy dosti netradičně Baby textil. To obchod s knihami byl před plánovanou rekonstrukcí prodejnou polotovarů. Zmiňovaná rekonstrukce započala roku 1984 a málem se stala tomuto a dvěma sousedním domům osudnou. Původně oznámená rekonstrukce ani nezačala a po několika letech průtahů byl záměr změněn na demolici objektů. Na tu již byl vydán demoliční výměr, ale události roku 1989 přišli pár vteřin po dvanácté. Byly totiž zbořeny zadní trakty prostředních domů, stojících již na Škroupově náměstí, ale část domů na náměstí nikoli. Byli jsme tak ušetřeni skloželezobetonové architektury na starobylém náměstí, protože jak současní majitelé ukazují, opravit se domy dají. Stačí jen opravdu chtít.
Ještě jeden pohled na celistvý blok domů ve východní části jižní strany náměstí:
Pro srovnání netradičně zimní záběr z 11. 1. 2009:
Paradoxem u těchto domů je také to, že samo vedení města před plánovanou tak zvanou rekonstrukcí, která měla být zahájena demolicí domů, uveřejnilo ve zpravodaji města s tímto záměrem současně výsledky stavebně historického průzkumu domů 129 a 130, kde je závěrem uvedeno, že se jedná o vývojově pozoruhodný článek českolipského jádra, zasluhující nesporně památkový zájem. Oba domy totiž obsahují gotické jádro, v nadzemních částech dochované klasicistní členění stavby a další stavebně historické prvky.
V domě čp. 129 založil roku 1819 Johan Christian Hermann Eidam drogerii, která zde vydržela taktéž v různých formách až do zmiňované nedokončené rekonstrukce. Ta původní drogerie nabízela s obvyklým drogistickým zbožím i minerální vody dodávané v kameninových lahvích či cement ze Dvora Králové a lepenku z Bělé pod Bezdězem.
Východní část jižní strany náměstí v roce 1925:
Východní část jižní strany náměstí 6. 8. 2008:
Na tomto snímku již dochází k rasantní změně domu u ulice Dlouhé, dnešní Jindřicha z Lipé. Jedná se zároveň o druhou pozoruhodnost náměstí, protože tento dům je nejnověji zcela postaveným domem celého obdélníku českolipského rynku. A také domem ze všech domů na náměstí nejvíce odlišným. Je také jediným zcela přesně nekopírující stavební linii, protože již v té době stavební úřad dbal na postupné rozšiřování komunikací a nově vznikající domy musely tuto posunutou hranici hlouběji do stavebního pozemku respektovat.
Detail domů z roku 1931:
Současný detail z 21. 8. 2008:
Na následujícím snímku je zachycen v poměrně pěkném detailu rohový dům stojící na jihovýchodním nároží náměstí. Snímek pochází ze série snímků pořízených během slavnostního svěcení praporu Ostrostřeleckého spolku, který ale také byl ve svých parádních uniformách ozdobou každé městské slavnosti. Dům míval na svém rohu velkého raka, ale důvod neznám. Před prodejem objekt patřil Heinrichu a Hermine Östreicher, výroba a prodej módního zboží. Možná nikoli nepodstatnou záležitostí je fakt, že již v roce 1877 v domě bydlel ředitel místní filiálky Escomptebank. Názor na to, který z obou domů se hodil na naše náměstí více, nechám na každém. Ale osobně si myslím, že moderna sem tolik nezapadá, i když už je téměř 100 let stará.
Původní podoba jihovýchodního rohu náměstí v roce 1913:
Přibližně stejný úhel pohledu dne 1. 11. 2014:
Dům si nechal postavit bankovní ústav s názvem Böhmische Escompte-bank und Credit-Anstalt. Stavba byla dokončena v roce 1921 a kolaudována 26. listopadu. Architektem ojedinělé kubistické stavby v České Lípě je Karl Jaray. Architekt židovského původu, který se narodil roku 1878 ve Vídni a vystudoval německou vysokou technickou školu v Praze. Na útěku před nacismem se dostal až do Argentiny, kde v roce 1947 zemřel. Banka měla svou filiálku ve městě již od 18. srpna 1870, kdy zahájila činnost v dnešní Moskevské ulici. Finanční dům byl založen o sedm let dříve v Praze a toto místo si finančníci vybrali, neboť Lípa byla střediskem obchodu mezi vnitrozemím a Lužicí. V době zřízení filiálky se obchodovalo nejvíce s obilím a později se železnicí přibyl ještě obchod uhlím. Po druhé světové válce ústav převzala Pražská úvěrová banka, která zde svou filiálku zrušila. V domě pak po dlouhá léta sídlil OV KSČ, po jehož přestěhování do nového sídla objekt využíval MNV, tedy dnes městský úřad. Po roce 1990 slouží objekt opět také bankovním účelům, i když se zde vystřídalo již několik bank.
Bankovní budova v prvních letech po dostavbě na pohlednici prošlé roku 1928:
Bankovní budova ne zcela beze změn vzhledu na rohu náměstí dne 1. 11. 2014:
Mapka - toto místo je zde
|