Domů Děčínská ulice

Ze starých pohlednic

Děčínská ulice Tisk
Pondělí, 02 Červen 2008 12:12

Těmto prostorám jsem se věnoval již několikrát v kapitolách Křižovatka u Soudu, Roh Děčínské a ulice Pod Holým vrchem, vlastně i na konci ulice Paní Zdislavy a v kapitole Soud. Ale nemohu následující nádherné snímky zcela opomenout. Pro dnešní Děčínskou ulici bylo od pradávna užíváno pojmenování Dolnolibchavská. Roku 1910 byla pojmenována Bredschneiderova, což byl zdejší obchodník a starosta města v té době ještě úřadující. V roce 1945 došlo na krátko k pojmenování Děčínská, ale již o rok později byla ulice poctěna pojmenováním Stalingradská, ale také jen na krátko. Rozhodnutím plena MNV z 3.5.1948 dostává ulice název Třída Jiřího Dimitrova. Ani to nevydrželo dlouho a v roce 1952 se název vrací k dnešnímu pojmenování Děčínská.

U prvního snímku se pokouším opět tak trochu honit duchy, protože se jedná o další výraznou stavbu, po které dnes nejsou nejmenší pozůstatky. Těmto místům jsem se již věnoval dvakrát přímo a v dalších minimálně třech článcích okrajově, ale tento záběr jsem zatím nikde nepoužil a ani jsem jej jinde publikovaný nezaznamenal. Na pohlednici je popis „nové stavby v Zádušní ulici”, tehdy přesně označované Wiedenstrasse. V situaci z roku 1902, kdy byla tato pohlednice odeslána, je to vcelku logické. Arbesova ulice v podstatě ještě neexistovala a řadové domy na začátku ulice Pod Holým vrchem také ještě nestály. Byla zde pouze odbočka cesty vedoucí k nemocnici a dále k Holému vrchu. Zádušní ulice, dnes Paní Zdislavy, končila svou jednolitou zástavbou vlastně tímto domem. Ani zástavba Děčínské ulice, tak jak ji dnes známe, v té době také ještě zcela neexistovala. Nalézaly se zde jednotlivě stojící vily, nikoli souvislá zástavba řadových městských domů. Je ale pravdou, že další domy podobného typu již dále ulicí Děčínskou být postaveny neměly, neboť již vedlejší rozlehlá a poněkud od silnice odsazená vila, již stála. Patřila továrníku Altschulovi a v poválečných letech sloužila jako Dům dětí a mládeže, někdy nazývaný i Dům pionýrů. Jen v mezidobí před dostavbou nového sídla v ulici Pod Holým vrchem zde byly také služebny orgánů VB. Dům pionýrů byl později adaptován nákladem 577 tisíc Kčs a zpět pionýrům předán 24. 4. 1985 k 30. výročí založení jejich organizace. Dlouhá léta po roce 1990 byl dům svým soukromým vlastníkem opuštěn a chátral. Až našel nového majitele a byl rekonstruován v letech 2008 až 2011 do své původní podoby. Pozemek obklopující tuto vilu byl opatřen bytelným oplocením. Do ulice to byl zdobený železný plot a z boku plot zděný. Kolem tohoto plotu, přesně naproti vchodu soudní budovy, vybíhá krátká ulička pojmenovaná V aleji. Takto je zmiňována od roku 1934 a ústila do ulice Pod Holým vrchem. Bylo tomu tak i po stavbě nového sídla VB v roce 1967, dnes Policie. Ovšem rozšiřování zázemních prostor budovy zdejší bezpečnostní složky tuto uličku přerušilo a ta je dnes neprůchozí.

Novostavba v Zádušní ulici 1902:

Děčínská 1902

Děčínská ulice u centra 27.4.2008:

Děčínská 2008

Tento původně činžovní dům byl postaven pro zaměstnance nového Krajského soudu a věznice, stejně jako několik dalších domů v okolních ulicích. Po roce 1945 zde bylo sídlo SNB (Sbor národní bezpečnosti). Dům měl dvě čísla popisná, čp. 359 kde sídlilo po roce 1945 Oblastní velitelství SNB, Oblastní kriminální úřadovna a Oblastní úřadovna státní bezpečnosti. Polovina blíže k trati měla čp. 360 a v ní sídlilo Oblastní velitelství SNB a Oblastní úřad. V letech 1966 až 1967 se úřadovny přesunuly do nově postavené budovy na nedalekém místě vedle nemocnice Pod Holým vrchem. Budova totiž musela ustoupit stavbě obchvatové silnice spojující tato místa s mostem přes Ploučnici v Hrnčířské ulici. K demolicím došlo v roce 1966 a dopravní spojnice byla dána do provozu v roce 1968. Dlouho jsem  dumal nad tím, zda byla tato dopravní stavba nutná a tím pádem uskutečněný razantní zásah do celistvosti přirozeně se rozrostlého města. Nejedná se pouze o toto místo, ale zejména o prostor křižovatky u Ploučnice, kde bývala Mostecká ulice. Až jsem objevil ve starých předválečných mapách naznačení nových ulic, které měly řešit stejný problém a odklonit dopravu z centra města. Tím jsem nalezl odpověď a navíc, město by zůstalo celé. Na těchto plánech je úžasné, že využívají dnes stále nezastavěná místa a o mnohých částech plánů se v podstatě uvažuje dodnes. To je tak, když se plánuje rozumem a s citem pro danou věc, což v ideologii „vše staré zbořit” z druhé poloviny 20. století těžko hledat.

Obtížně se dnes pořizuje srovnávací záběr k poměrně krásně přehledným snímkům těchto prostor, ale přesto jsem podobný vytvořil. Začínám snímkem z roku 1902:

U soudu 1902

O pár let později byl pořízen následující pohled, asi okolo roku 1910:

U soudu 1910

Stejná místa u Soudu ze dne 19. 6. 2015:

U soudu 2015

Na snímku budova zcela vpravo, číslo popisné 364, patří stále k zahradnictví u trati a je to zahradnictví s opravdu dlouhou tradicí. Samotná stavba sice pochází přibližně z roku 1890, ale zahradnictví zde bylo již minimálně v sedmdesátých letech 19. století. Tenkrát zde působil jako Kunstgärtner Bernard Müller. Na počátku 20. století se pan Müller stává městským zahradníkem, čímž přesídlil do městského zahradnictví u parku a zdejší zahradnictví provozuje Valentin Rauschenbach. V době meziválečné je zde zahradnictví Rudolf Krause, po čase společně s Reinholdem Krausem, který má zároveň prodejnu květin, sazenic a semen v domě čp. 201 na náměstí. V roce 1945 převzal zahradnictví do národní správy nejdříve Zdeněk Tomíček, ale ten záhy dostává jiný obbchod v domě čp. 162 k prodeji květin a zeleniny a zahradnictví tak vede Bořivoj Polanský. Zahradnictví nebylo určeno k převedení do osobního vlastnictví, ajko ostatní drobné živnosti, protože právě těmito místy kolem tratě měla být vedena obchvatová komunikace od jihu k severu pokračující ulicí Petra Bezruče. K realizaci ale zatím nedošlo a tak zahradnictví funguje dodnes.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.