Pohledy z Hůrky západním směrem

Samostatnou kapitolou jsou pohledy z Hůrky směrem západním. A je to vlastně pohled do středu Svárova a na jižní okraj České Lípy. Začneme jedním takovým pohledem z konce druhého desetiletí 20. století na pohlednici prošlé roku 1918:

V popředí jsou již známé svárovské objekty, zprava škola, před ní vesnická stavení v budoucí Dvořákově ulici, jasně patrná křižovatka Partyzánské a Svárovské ulice. A u ní na konci obce, tedy této části města, zkrátka u levého okraje snímku, Svárovský rybníček (viz Svárovský rybníček), tam co dnes stojí mateřská škola Pastelka. Za tím vším jsou už českolipské objekty. Za rybníčkem je to provozní a opravárenské zázemí železniční společnosti ATE, později Českých drah, kolem nichž se uhýbá Svárovská ulice. Trochu více doprava, uprostřed snímku je nádraží stejné společnosti, později zvané městské. Ze snímku je patrná výška navážky prostoru kolejiště nádraží na podmáčených loukách. Mezi oběma železničnímy komplexy již stijí tehdejší novostavba Karla Pollaka, kde sídlili grafické závody Kerama firmy Teipelke a syn. Po válce zde také byl Velkoobchod textilie Karel Reinisch a ještě později velkoslad n. p. Potraviny (Pramen). Na druhé straně nádraží vyniká budova Pianky Rösler a vedle svítící bílá budova stodoly u Růžového dvoru.

Pohled k západu na pohlednici prošlé roku 1937:

Na tomto snímku již povyrostla vegetace a prostor je méně přehledný. Lze však dobře rozeznat nové bytové domy na rohu Dvořákovy ulice před školou při pravém okraji snímku. Domy pocházejí z let 1932-4. Na volném prostranství jižně od nádraží se objevil oplocený pozemek s jakousi půlkulatě zastřešenou budovou či spíše halou. Ovšem k tomuto nemám bohužel žádný poznatek k čemu to sloužilo. Naopak při detailnějším zvětšení snímku lze jasně rozeznat ve vratech provozních dílen a před nimi několik autobusů, což se může u železničního objektu zdát divné. Ale vysvětlení je jednoduché. V té době ČSD totiž provozovaly i autobusy a zde bylo jejich technické zázemí. Proto je tento objekt také v poválečném období znám jako podnik ČSAO (Československé automobilové opravny). V pozadí zástavby u levého okraje snímku je taktéž dobře patrný blok bytového domu železničních zaměstnanců v Dubické ulici zvaný Parlament (viz kapitola Dubická ulice). Za tím vším se „vypíná” zalesněný Holý vrch, tehdy ještě s hostincem na vrcholu (viz Holý vrch).

Mírný skok časem zpět a v barvě do roku 1917:

Udělali jsme mírný krok zpět časem, ale se záběrem více k jihu. V centru snímku jsou již několikrát zmiňované provozní dílny ČSD (tehdy ATE) mezi ulicí Svárovskou a Lukostřeleckou, a na jejím konci je i zde dobře rozeznatelný hostinec U Lukostřelce (viz kapitola Lukostřelec). Před ním jsou první domy ulice Pod Hůrkou, která měla namířeno se rozrůst až pod Rasovu Hůrku, ale dnes je na svém severním konci přerušena hlavní výpadovkou k jihu, silnicí I/9. Na snímku za tím vším jsou nádraží a železniční dílny, několik průmyslových objektů směrem k Dubici, ale zatím tam není Vagónka ani Parlament, jak jsem upozorňoval u předešlého snímku. Ten velký světlý objekt kousek před Holým vrchem je továrna na zpracování kůží Ignaz, později Adolf Dub & Co. a v poválečném období areál známý jako Prádelny.

Černobílý, ale ostřejší snímek stejných míst z roku 1920:

U českolipských objektů platí, co bylo řečeno v předešlém případě. Ale zde možná stojí ještě za povšimnutí tehdejší konec ulice Feldgasse, tedy Polní, dnes ulice Máchovy, což je v současnosti bod přesně na kolmém křížení s ulicí Jaroslava Seiferta, která nebyla toho času ještě ani v zárodku. Naopak ten velký dům s roubeným stavením pod stromy u spodního okraje záběru již dnes na svém místě nenajdeme. Jedná se o křižovatku ulic Českých Bratří a ulice Nebeského u staré hospody. Snad jen jeden ze vzrostlých stromů u garáží by mohl být tím z tohoto pohledu. Zato u horního okraje snímku je hřeben vrchu Kozel s nadmořskou výškou 598 m. n. m., který neodmyslitelně k panoramatu České Lípy patří (snímek vrcholu je v kapitole Celkové záběry).

Záběr ještě více k jihu na pohlednici prošlé roku 1933:

Posunuli jsme se zhruba o deset let dále a v pohledu více k jihu, kam se svárovská zástavba o pěkný kousek rozrostla. Tak trochu v zeleni utopený dům u pravého okraje snímku s výrazným bočním štítem je ten poslední ze snímku předešlého. Evidentně tedy dostaly své pokračování dnešní ulice Nebeského, Máchova a Karla Poláčka. Aby to bylo zcela přesné, tehdy to byly ulice Waldgasse (Lesní), Feldgasse (Polní) a Ohorngasse (Ohornova). Za nimi jsou prázdné louky stoupající mezi Rasovu Hůrku a Šibeniční vršek, v tu dobu již s převládajícím názvem Kopeček. A právě toto místo bylo novou rozvíjející se českolipskou čtvrtí budovanou kolem hlavní výpadovky na Prahu. Mezi obyvateli byli hojně zastoupeni zaměstnanci Československých drah. A v pozadí zástavby je již fungující továrna Wagoma Bohemia a její nejstarší výrobní haly. Pro doplnění ještě lze uvést objekt z panoramatu horizontu, kde u pravého okraje lze jen tušit Kozel, ale u levého okraje je jasně vystupující Ronov.

Kolem roku 1945 zástavby v těchto místech zase trochu přibylo:

Zde je v popředí zaústění dnešní ulice Jaroslava Seiferta do ulice Nebeského. Václav Bolemír Nebeský (1818-1882) byl českým básníkem, který krátce studoval na českolipském gymnáziu. Snímek jsem použil i přes jeho menší kvalitu do postupné řady pohledů s Kozlem v pozadí.

Jižní část dvou městských částí Svárov a Kopeček v šedesátých letech:

Za těch pár desítek let povyrostly stromy a také výrazněji i zástavba. Na snímku vcelku upoutá středem procházející široká ulice Vrchlického. Dnes právě uprostřed rozdělena komunikací I/9, která odděluje její část na Svárově jako ulici Jaroslava Seiferta. U levého okraje si lze všimnout jak k sobě míří oba nedokončené konce ulice Máchovy. Dnes je její oddělená část na Kopečku ulicí Hrubínovou. Zcela na konci zástavby vystupuje velká krychlovitá budova, což je kotelna a před ní nová výrobní hala podniku Vagónka Tatra. V následujícíh letech je již v podstatě nemožné podobné záběry uskutečnit, protože výhled začaly zakrývat stromy a později i výstavba rodinných domů.

Proto se ještě vrátím k samotné Hůrce, respektive jejím nezarostlým svahům. Na předchozích snímcích už částečně svahy Hůrky byly zachyceny, ale jen okrajově. Jako první použiji snímek přibližně z roku 1945:

Při pohledu z bývalého lomu kamene pod vrcholem kopce je zachycena celá plošina západního svahu. Tento výběžek nad svárovskou hospodou je dnes z části zalesněn a z části zastavěn domy v ulici Na vyhlídce, vznikající na počátku 80. let dvacátého století.

Jihozápadní svahy vrchu Hůrka někdy okolo roku 1930:

Toto je svah mezi předešlou plošinou a ulicí Na Vyhlídce a ulicí Husovou. Přibližně zde končí ulice Strmá, kterou spojuje s Husovou ulicí přímo k domu u pravého okraje snímku ulice Lesní. Ulice Lesní je zde od roku 1972 a Strmá od roku 1981, stejně jako ulice Na Vyhlídce. Pokoušel jsem se v současnosti o podobný snímek, ale vždy to končí jen pohledem do hustého stromoví, tak nemá cenu jej zde publikovat. Raději přidám jednu raritku. Jsou to motokrosové závody na svazích Hůrky v roce 1961: