Pohledy z Hůrky tak zvaně méně časté

Kromě nejčastějšího pohledu z vrcholu Hůrky směrem k centru České Lípy, vznikalo i mnoho více či méně odlišných pohledů či detailnějších záběrů. Vezmeme-li to od západu, jako první cíl výhledu se nabízí protější vrch Špičák s rozlehlými loukami na jeho úpatí táhnoucími se až k Ploučnici. Tu úplně nejbombastičtější expozici jsem použil v kapitole sídliště Špičák, tak sáhnu k alternativě z úbočí.

Snímek pořízený po roce 1910 v městské části Lípa III:

Obdobný pohled ze 17. 2. 2007:

Starší z obou snímků pořízený nad počátkem Husovy ulice za školou je ještě poměrně přehledný. Vynikají na něm kromě budov v popředí dvě velké stavby na pomezí České a Staré Lípy. Jsou jimi hostinec U vévody a chudobinec nad ním, pozdější nemocnice (viz kapitoly Vévoda a Nemocnice).

Dalšími snímky se však vrátíme tak trochu ke „klasice” pohledů z Hůrky. Proto použiji ještě jeden přehledový snímek pořízený krátce po roce 1900:

Následující obrázek již bude detailem východní části Svárova, či spíše toho co se skrývá u pravého okraje snímku předešlého.Zůstaneme ještě chvilku v barvě, vždyť budova v popředí svítí novotou. Je krátce po roce 1900, kdy byla otevřena trať z Řetenic a Lovosic do Liberce a bylo poměrně logické, že zhruba v půli cesty byla společností ATE zřízena výtopna jako technické zázemí nové železnice. Snímek tak zachycuje prostor východně od Partyzánské ulice, kam byla výtopna situována a na pohlednici z roku 1903 zachycena:

A ten samý snímek v černobílé a ostřeji prošlý však již roku 1902:

Výtopna je prozatím jen správní budova s přilehlou remízou a u Velké (Partyzánské) ulice je ještě poměrně dost drobných, zřejmě dřevěných, domků. V pozadí jsou dobře identifikovatelné velké městské objekty České Lípy. Pohlednice té doby nesly vždy popisek Leipa či B. Leipa ve všech svých možných variantách. Přitom v popředí byl vždy Svárov, tehdy ještě samostatná obec a česká Lípa byla jen městem v pozadí.

Přehledový pohled nad situací z roku 1913:

K datování tohoto snímku posloužil detail stavby svárovského mostu přes Ploučnici, která se uskutečnila v letech 1912-3 vrámci regulace Ploučnice. A k upřesnění stav kartounky v Moskevské ulici, který právě roku 1913 vyhořel (viz Moskevská u Narexu). Rozložení Svárova je dobře rozeznatelné, Z Husovy ulice vybíhá Janáčkova, Z tehdy krátké Chelčického ulice zase Malá. Trochu dále uprostřed luk jsou domy ulice U Kapličky a u výtopny už stojí vlakové soupravy.

Svárov okolo roku 1920:

Tato fotografie zachycuje jednu podstatnou změnu u výtopny, která samotná sice není vidět, ale na snímku je druhá podélná remíza, která stojí dodnes. V den pořízení fotografie muselo být opravdu slunečno, neboť na drtivé většině zahrad visí bílé prádlo a bílé plochy u jezu je taktéž na slunci bělené prádlo.

Snímek ne o příliš mladší, někdy z první poloviny 20. let:

Na tomto detailu lze ještě spatřit dřevěnku - hospodářské stavení před školou, kde ovšem také již stojí štíhlá vysoká trafačka, kterou bychom tam dnes také už marně hledali. Uprostřed luk severně od Městského nádraží směrem k Ploučnici a městu je dobře identifikovatelná široká cesta ze Svárova k Barvířské a Hrnčířské ulici vedoucí kolem kapličky (blíže kapitola Luka u kapličky). Význam cesty byl pravděpodobně poměrně velký, jednalo se totiž o nejkratší spojení svárovských do města. Dnes je cesta přerušena brutální zástavbou posledních desetiletí s Nákupzemí, ale v zásadě funguje dodnes, byť jen okrajově a její funkci převzaly cesty v okolí.

Snímek pořízený okolo roku 1930:

Severní část Svárova a jihovýchodní část České Lípy, tak to lze shrnout. U levého okraje přibyl výrazný bytový dům státních/drážních úředníků, výtopna je již také státní, stalo se tak zestátněním dráhy ATE s jejím příslušenstvím. Centrum pravé části snímku zabírají průmyslové objekty kartounek, dnes známé jako Benar a Narex. Je třeba si uvědomit, že tehdejší továrny byly situovány o obou ramen Ploučnice a postupně tu vznikala v 19. století jakási průmyslová zóna na rozloze od samotného centra města Richterhofem počínaje, přes areál Vodního hradu až do míst k pivovaru, dnes pod nemocnici. A to se k tomu dá přiřadit i velká kartounka u jezu rodiny Wedrichů. Výroba zabírala samozřejmě všechny břehy Ploučnice po jejím toku i za městem, ale tam již ne tak soustředěně. Takto soustředěná průmyslová výroba časem uvadala jednak v důsledku různých krizí, ale také i z nedostatku možnosti růstu v hustě zastavěné oblasti. Asi největším průmyslovým přesunem druhé poloviny 20. století bylo zbudování továrny na ruční nářadí a přesun z Moskevské do Chelčické ulice. Tedy do míst, která byla vytypována pro rozvoj průmyslu, proto byl nedaleko budován v osmdesátých letech i ohromný komplex mlékárny, a neměly to být poslední stavby v tomto rozvojovém území.

Na svahu pod Hůrkou na pohlednici prošlé roku 1939:

Před válkou louky pod Hůrkou sloužily hlavně pro seč trávy a sušení sena. Trochu níže, před dvojkolejnou remízou výtopny svítí novotou dům, dnes stojící v ulici České, ovšem přebudovaný k nepoznání. Rozvoj zástavby zde nastane zejména ve druhé polovině 20. století, jak jsme sledovali v první části pohledů z Hůrky.

Poměrně dobře pozorovatelným detailem pohledů z Hůrky je i objekt hradu, původně i dnes s názvem Vodní, v mezidobí zámku a průmyslového objektu. Na detailnějším snímku z roku 1925 jsou zámecké budovy obklopené množstvím přístaveb náležející tamním výrobním provozům. V předhradí mezi stromy visí prádlo, neklamná známka toho, že v hradu, Červeném domě a všude okolo se bydlelo. Stejně jako v Richterově dvoře.

Detail centra města z Hůrky v roce 1925:

Přibližně stejný pohled z 10. dubna 2011:

Novodobý snímek vyniká svou nepřehledností, a to je ještě pořízený mimo vegetační období, aby situaci ještě nezahalovala zeleň, které je dnes v zástavbě poměrně dost. Zbytky hradu zanikají, naopak dominanci v záběru převzaly budovy Prioru a České pojišťovny v centru, výškové panelové domy nad městem a dopravní estakáda protínající území jižního břehu Ploučnice.

Přidám ještě podobný snímek z roku 1967: