Domů Osobnosti František Kožnar
František Kožnar Tisk
Sobota, 19 Březen 2011 10:14

František Kožnar, *5. 6. 1897 Brozánky †3. 11. 1942 Berlín

V tomto případě se nejedná o typickou osobu představovanou v této rubrice o osobnostech České Lípy. Ovšem díky zdejšímu předválečnému složení obyvatelstva se jedná takřka vyjímečně o osobu, které bylo nejpřirozenější mluvit jazykem českým.  I když zda my neklademe na vyjadřovací jazyk přílišný důraz, spíše bychom měly rozlišovat lidi podle jiných kritérií. No v tomto případě se nezvykle ani nejedná o českolipského rodáka. Dokonce oproti ostatním osobnostem by se dalo říci, že se jedná o člověka veskrze obyčejného. Přesto si myslím, že se jedná o osobnost neobyčejnou a k čestnému pojmenování ulice na Kopečku si zaslouší i své místo v této kategorii. Informací bohužel není mnoho a tak jsem zvolil variantu doslovného přepisu nekrologu z poválečného Bezdězu. Byť v tomto období byl zcela pochopitelně mnohdy kladen na češství až nekriticky zveličující pohled, v tomto případě se však zdají být následující řádky poměrně věrným vyobrazením Františka Kožnara. Jak napovídají i dalších náznaky a střípky získaných vzpomínek.

Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice
Ročník X., 1948, číslo 6.

Naši mrtví - František Kožnar
autor J. Šulc:
Cesta ke svobodě národa vede utrpením a vykupuje se oběťmi, kladenými - doslova - na oltář zmučené vlasti. Nejlepší synové a dcery národa jako smírné oběti platí smrtí za lepší život šťastnějších druhů, jímž je dopřáno svobodně žít, volně dýchat a ze svobody se radovat. I náš kraj má hodně mučedníků, kteří prošli Golgotou a zahynuli, aby ostatní mohli žíti. Nevrátili se již mezi nás. Naší povinností je pak nezapomínati mrtvých hrdinů, vzpomínati jich a pro věčnou paměť všem potomkům zachytiti jejich jména i zajímavé události z jejich života.
K českolipským obětem patří v neposlední řadě typická postava Františka Kožnara, zaměstnance-úředníka ČSD. Byl znám svým bodrým humorem, dobrým srdcem, prostou upřímností. Ve spolkovém - tehdy ještě menšinovém - životě byl krajně obětavým a neúmorným pracovníkem.
Své mládí prožil v malebném Polabí, v kraji, který hýří přírodními krásami, jež zachytil pěvec Večerních písní a básní V přírodě, známý český lyrik Vítězslav Hálek. Fr. Kožnar se narodil 5. června 1897 v Brozánkách u Mělníka. Na vnímavou duši Františkovu zapůsobil rodný kraj mocným dojmem. Stopy romantického snílka odnáší si ještě do pozdního věku mužného. Rád hrává divadla. Hrdinná próza je jeho údělem na jevišti i v životě až do jeho tragického skonu. Vyučil se strojním zámečníkem a vstoupil do průmyslové školy v Praze I. (Betlémské nám.). V ní vystudoval v letech 1915 až 1919. Celkový průběh prvé světové války, šťastný státní převrat, jakož i kladení základů I. republiky prožívá z vlastního názoru jako dospívající mladík. Co nadějí a tužeb pojí - jako každý uvědomělý Čech - se životem mladé republiky.
Vzrušená doba jej žene do pohraničí - tehdy zněmčeného, kde čeká tolik práce. Od roku 1920 je již v České Lípě. Je zaměstnán u čs. státních drah. Po vysilující práci denní nachází chvilku na značnou činnost v životě veřejném. Popřevratový ruch jej získává jako pracovníka schopného, spolehlivého, který v práci nezklamal. Politicky se včlenil do Čs. sociální demokracie, přitom byl oddaným stoupencem myšlenek Tyršových a Fügnerových v Sokole. Jako člen divadelního a ochotnického spolku Jirásek stejně vášnivě hraje divadlo. V České Lípě buduje též svůj šťastný rodinný život...
Blíží se rok 1938. Mluví se o nebezpečí války. František Kožnar je mezi těmi, kteří s puškou v ruce jdou bránit svou vlast. Zatím marně. Pohraničí se musí opustiti. Stěhujeme se neradi. Fr. Kožnar je po roce 1938 v Praze III. a v Praze XIV. Vlastenecky cítící srdce a stavovská povinnost se doplňují a naplňují. Velmi záhy se zapojil do odbojové Thomasovy skupiny železničářů, jež navazovala na vojenskou skupinu generála Bílého a Eliáše. Pomohl mnohým při přechodu hranic.
Po vyzrazení byl od 29. ledna 1941 vězněn ve známém Petschkově paláci. Z oken své cely viděl střechu domu, v němž žila opuštěná jeho rodina, jíž bylo bráněno ho navštěvovati. Dále byl vězněn v Mnichově a Berlíně. V létě, po t. zv. heydrichiádě, byl souzen lidovým soudem (Volksgerichtem) za předsednictví obávaného Thieracka. Ze 16 bylo 14 odsouzeno k smrti, mezi nimiž byl náš František Kožnar. Byl popraven v sekerárně v Berlíně-Plötzensee dne 3. listopadu 1942.
Toho dne o 4. hod. odpoledne napsal poslední dopisy na rozloučenou: své milované rodině (manželce Anně, dětem Zbyňkovi, Vlastimilu a Jitulince), dále paní tchyni a sourozencům. V dopise k rodině po něžném oslovení praví:
Posílám Vám poslední sbohem. Tobě, moje milá a drahá, děkuji za vše, za lásku Tvoji a dobrotu ke mně a k mým rodičům. Buď zdráva, Bůh milý dej Ti sílu a zdraví, vychovej naše dítky dále. Bůh Ti buď nápomocen. Nehněvej se na mě, odpusť mně vše, jestli jsem Ti kdy ublížil - odpust - odpust, odpust mně. Moje drahé děti. Milujte se vespolek, maminku, dědečka, babičky, strýčky a tetičky a všechny dobré lidi. Podporujte maminku, až budete velcí a neopouštějte ji - buďte jí k radosti. Bůh milý Vás opatruj a dej Vám zdraví, sílu a štěstí. Líbám Vás všechny v duchu a vinu Vás na své srdce. Buďte s Bohem, s Bohem, s Bohem, Váš do poslední chvíle Vás milující manžel a otec. Sbohem, moji drazí. Líbám Vás v duchu. Poslední slova moje budou Vaše jména.

Kožnarovu ulici zmiňuji v kapitole Kopeček. Z osudů pozůstalé rodiny je mi známo pouze to, že se do České Lípy již nevrátili. Oba synové se věnovali válečné literatuře a dnes již také nežijí. V Berlíně-Plötzensee bylo poraveno podle posledních zveřejněných údajů 677 Čechů, v drtivé většině z politických důvodů. Mnoho z nich z odbojové skupiny Obrana národa, v jejíž některé části Fr. Kožnar pravděpodobně působil. Mezi popravenými na onom místě byl zhruba o rok později i slavný Julius Fučík. Zpopelněné ostatky popravených byly vsypávány do společné jámy bez jakékoli identifikace místa. Po Františkovi Kožnarovi byla v roce 1985 za účasti rodinných příslušníků pojmenována nová hala kolejových brzd v ŽOSce. Po roce 2010 byla pamětní deska z této haly tehdy již bývalého podniku sejmuta a umístěna na dvoře městského úřadu.

 
Copyright © 2021 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.