Domů Kopeček

Ze starých pohlednic

Kopeček Tisk
Neděle, 13 Březen 2011 20:57

Harzt - Kopeček

Nalézáme se v nejjižnějším cípu České Lípy, v místech s pohnutou historií, na Kopečku. V mapách německy popisovaných je zdejší místo označované jako Harzt. Jednoznačnou českou náhradu nemám. Sice se nabízí pravý význam slova, ale snad se mohlo jednat o pojmenování místa smolného či nešťastného. Třeba mi časem nějaký lingvista poradí. Zdejší prostor od pradávna zřejmě obydlený nebyl a možná i proto sem bylo na vyvýšené místo daleko za městem umístěno veřejné popraviště. Dodnes je v upomínku na uvedené využití místa připomínkou ulice U kola. Nelze však jednoznačně určit, komu šibenice stávala na zahradě, či pod domem. Je také možné, že popraviště nebylo vždy přesně na stejném místě. Podle posledních poznatků se zdá, že ona místa se nalézala někde v severní části právě ulice U kola, nedaleko křížení s ulicí Hrubínovou. Doufám, že jsem obyvatele domů z těch míst příliš nevyděsil. Popraviště mohlo úplně dobře být občas i jinde, nebojte.Ale je také faktem, že samotný vrcholek Kopečku nad dnešním zářezem hlavní silnice I/9 se nazýval Galgenberg, čili Šibeniční vrch. Mezi ním a Rasovou Hůrkou vedla prastará cesta do Okřešic. Ještě před pár lety nad dnešním objektem profesionálních hasičů stávala kaplička, kdysi u zmiňované cesty. Ta pokračovala dále pod vrchem Vamberák, správně Weinberg, čili Vinný vrch. A ještě východojižněji od něj je vrch Bučina. Německy však původně Vogelbusch, v doslovném překladu Ptačí les.

Přesné vymezení čtvrti Kopečku není jednoduché. Končí dosti jasně s hranicemi města, ale není zcela jasné, kde přesně začíná. Vzato politicky, začíná v místech, kde končí Ptačí louka a vymezení jejího konce nechám do jiné kapitoly, jen ještě nevím které...

Pekařství Rudolf Hofbauer z jara roku 1942:

Pekařství Hofbauer 1935

Prodejna Pramen na snímku pořízeném roku 1976:

Pod Kopečkem 1976

Prodejna Autovespa dne 4. 3. 2011:

Autovespa 2011

Tato místa jsou tak akorát pod Kopečkem a ke Kopečku už v podstatě náležejí, i když se jedná téměř o rovinu před stoupáním. V domě postaveném někdy okolo roku 1930 provozoval pekařství a truhlářství Rudolf Hofbauer. Před válkou měl pekařství pronajaté pekař Luňáček, než musel odejít do vnitrozemí. V roce 1945 byl jmenován národním správcem firmy pekařství Hofbauer Václav Štěpán, který byl však v říjnu 1947 správy zproštěn pro důvěrné styky s Němkou Hertou Fiedlerovou, čímž se stal nespolehlivým. Později byl i souzen za špatné hospodaření, ale v roce 1950 byl zproštěn viny. Tento případ je jedním z typických vývojů poválečného boje o hmotné statky, dokonce ještě před komunistickým pučem. V obchodě asi měsíc působil Juraj Němčík, ale již od roku 1948 obchod vedl Karel Brabec, který přišel z Chlumce nad Cidlinou. Zřídil zde na své náklady velice moderní parostrojní pekařství, které získal v roce 1950 do vlastnictví. Ovšem již napřesrok drobní živnostníci tak zvaně dobrovolně začleňují své podniky do vyšší složky socialistického podnikání tím, že vstoupili do nějakého družstva či podniku, v tomto případě do podniku Potraviny, pozdějšího národního podniku Pramen. Majitelé tak o své živnosti přišli, zůstali jim mnohdy jen dluhy z rozjezdu podnikání, ale přesto měli někteří v podstatě štěstí a mohli ve svých obchůdcích zůstat alespoň jako vedoucí. Pan Brabec nějaký čas řediteloval pekárnám a za necelých deset let se do obchůdku vrací jako jeho vedoucí. Začátkem 60. let musel však odejít úplně.

Zejména doba předválečná byla dobou malých rodinných obchůdků pro nevelké okolí. Dalším takovým byl koloniál Franz Krombholz v domě číslo popisné 1222. Ten po válce od paní Hilde Krombholzové přebírá do národní správy Karel Rousek, který v obchodě pracoval jako prodavač již 3 roky. Obchod byl jedním z prvních, který po válce začal fungovat, zde konkrétně 29. května 1945. Pan Rousek byl zřejmě mužem na svém místě a obchod vedl dobře, neboť zanedlouho žádá o povolení úprav obchodu včetně výkladu, neb prosperuje a pomohlo by to rozšíření obchodu. I přesto, že provoz není velkého rozsahu a sestává z jedné místnosti a přilehlého skladu je na dobrém místě u výpadovky na Prahu. Snad i toto bylo důvodem proč Jaroslav J. žádá MNV o směnu svěřených obchodů. Žádost odůvodňuje lepším zajištěním sebe a své rodiny, což dosavadní správce Rousek nemá tolik zapotřebí, neb je svobodný a čeká jej beztak presenční vojenská služba. Přes prvotní Rouskův odpor je směna v únoru 1946 provedena. Pikantní je, že téměř přesně za dva roky se Jaroslav J. vzdává nyní již předlužené firmy s tímto odůvodněním: „Po skončení výuční doby jako obchodní příručí, pracoval jsem převážnou dobu jako zaměstnanec družstva. V té době jsem se snažil osamostatniti se v podnikání. Možnost mi byla dána v době porevoluční MNV v Č. Lípě kdy jsem se stal národním správcem výše jmenovaného podniku. Postupem času jsem ale sám zjišťoval, že družstevnictví ve mně zanechalo něco co nelze jen tak překonati, a proto jako nepřítel soukromokapitalistického podnikání se vracím opět do družstva ve kterém jsem dříve pracoval. Dne 30.3.1948”. Toto odůvodnění je takovou jazykovomanipulativní perlou, že opravdu není komentáře třeba. Obchod byl v roce 1949 začleněn do majetku národního podniku Pramen a pan J. souzen za zpronevěru.

Obchod Krombholz je druhý dům zleva na pohlednici z roku 1929:

Kopeček 1929

Stejný záběr není možný, ale podobný 4. 3. 2011:

Kopeček 2011

Oba obchody nahradila na nově postaveném sídlišťátku před vánoci roku 1974 samoobsluha národního podniku Jednota v pravé části objektu a řeznictví v části levé. Vánočně vyzdobenou samoobsluhu se slavnostně naladěnými prodavačkami zachytil na snímku Jaroslav Sršeň.

Vánočně vyzdobený obchod těsně před otevřením v roce 1974:

Jednota 1974

Jak jsem se už zmiňoval, jednalo se o dobu malých obchůdků. A dalším takovým byl obchod koloniálním zbožím Rudolf Weigel v domě 1270 na samotném vršku Kopečku u hlavní pražské silnice. Dnešní obyvatelé domu už možná ani netuší, že v domě byl obchod a dokonce s benzínovou stanicí před domem. Nutno také dodat, že takových stojanů na čerpání benzínu bylo po městě hned několik. Obchod nabízel denně čerstvou pražskou uzeninu a tovar mnoha dodnes slavných značek. Na reklamních cedulích nalezneme nápisy Mogul, Sidol, Maggi, Vitello, Hellada, mýdlo s jelenem Schicht, Alpa, PEZ a mnoho dalších. Toto místo bylo zároveň i stanicí poštovních autobusů. Také stojí za povšimnutí, že ač byl majitel po válce označen za Němce, přesto některé nápisy jsou prvotně v češtině a dokonce ve výloze propaguje českou žákovskou akademii. Budiž toto jedním z drobných dokladů toho, že mezijazykové soužití opravdu nebylo jednoznačně černobílé. Po válce koloniál spavoval pan St. Koš. Obchod je jediným ze tří uvedených, který dnes již v žádné formě neexistuje.

Snímek koloniálu s benzínovou čerpací stanicí asi v roce 1935:

Koloniál 1935

Dnes „obyčejný” rodinný dům s dochovaným sloupkem plotu 5. 3. 2011:

Kopeček 2011

Samotná čtvrť Kopeček začíná vyrůstat na poměrně zajímavých stavebních pozemcích ve 20. letech 20. století a v letech 30. už většina rodinných domků stojí. Stavěli a bydleli zde obyvatelé česky i německy mluvící, v mnoha případech zaměstnáni na železnici, kam je nutno počítat i železniční dílny. Výstavba byla pokračováním zástavby Ptačí louky a ze severovýchodu se přibližujícího se Svárova. S ním byl také Kopeček svázán ulicí Máchovou, původně ulicí Polní, až do konce let osmdesátých, kdy ji přeťal dopravní průchvat silnice I/9 a kopečková část ulice dostala své názvy Hrubínova a Mikanova. Obecně ve zdejších názvech ulic zaznívá připomínka osobností, někdy i čistě místních. Typickým příkladem je ulice pojmenovaná roku 1928 Litoměřická a v roce 1945 přejmenovaná na ulici Kožnarovu. Přejmenováním byl vzdán hold Františku Kožnarovi, který bydlel v domě 1269, vedle koloniálu Weigel na Vídeňské ulici, dnešní 5. května. František Kožnar se narodil v roce 1897 v Brozánkách u Mělníka a do České Lípy přišel v roce 1920. Pracoval jako úředník ČSD (pro mladší ročníky Československé státní dráhy), angažoval se ve veřejném, spolkovém a sportovním životě, tehdy českém menšinovém. Jak praví dobová vzpomínka, byl znám svým bodrým humorem, dobrým srdcem, prostou upřímností, v životě byl krajně obětavým a neúmorným pracovníkem. Kromě manželky Anny, měl syny Zbyňka, Vlastimila a dceru Jitku. V roce 1938 byl ač nerad nucen odejít jako ostatní, kteří se nepřihlásili k německé národnosti, do vnitrozemí, konkrétně do Prahy. Zde se zapojil do odbojové Thomasovy skupiny železničářů, jež navazovala na vojenskou skupinu generálů Bílého a Eliáše a organizovala ilegální přechody hranic. Po vyzrazení byl od 29. 1. 1941 vězněn a v létě po heydrichiádě odsouzen lidovým soudem (Volksgerichtem) k trestu smrti. Popraven byl v sekerárně v Berlíně - Plötzensee dne 3. listopadu 1942 navečer. Jeho rodina se už do České Lípy nevrátila. Oba synové pravděpodobně prošli boji východní fronty se Svobodovou armádou a po válce tato témata literárně zpracovali. Zbyněk byl mimo to i velice seriózním překladatelem z angličtiny.

Pohled na Kopeček z jihu na pohlednici prošlé roku 1942:

Kopeček 1942

Pokus o podobný záběr v rámci velice omezených možností 4. 3. 2011:

Kopeček 2011

Dalšími ulicemi připomínající zdejší rodáky jsou ulice Buckova a Matouškova. Obě dostala tato jména v roce 1945. Původně se jednalo od roku 1928 o ulice Horskou a Východní. Dnešní pojmenování připomínají Josefa Bucka, výpravčího na železnici, který byl po okupaci zatčen a následně v Drážďanech popraven. Druhým rodákem je zedník Václav Matoušek, který byl po okupaci v říjnu 1938 taktéž zatčen a zemřel roku 1942 ve vězeňském táboře Luckau v Dolní Lužici. Další připomínkou místních válečných událostí je ulice Válečných zajatců, pojmenována tak v roce 1965 na památku zajatců, kteří tudy vodili za druhé světové války na práci. Ostatní ulice upomínají dnes národní osobnosti. Ale najdeme zde i ulice s dochovanými pomístnými názvy, které měly původně všechny zdejší ulice, většinou pojmenované okolo roku 1928, tedy v roce, který by se dal považovat za jakýsi vznik čtvrtě Kopeček. Tehdy jak jsem již zmiňoval Harzt. To se také objevuje v názvu ulice Pryskyřičná, tedy Harzgasse, dnešní ulice U kola. Dochovalo se také od roku 1934 pojmenování Keilgasse, tedy Klínová ulice, pojmenovaná podle pomístného názvu pole. Ovšem pojmenováním je asi nejvýznamnější ulice Na Kopečku, od roku 1928 Hügelgasse, jenž dala dnešní jméno celému území.

Na dobovém snímku je zcela vlevo vidět konec kusé koleje, vedoucí sem z lokomotivního depa a ze Žosky. Je to připomínkou toho, že se železnicí jsou tato místa úzce spjata. Stejně tak i na Kopečku největší firma, kterou byla parní pila J. Vogel & Rösler.

Dampfsägewerke J. Vogel & Rösler přibližně v roce 1910:

Dampfsägewerke 1910

Stále funkční dřevařská firma dne 4. 3. 2011:

Pila 2011

Firma zabývající se zpracováním a prodejem dřeva J. Vogel & Rösler byla založena roku 1883. Nabízí k dodání truhlářské zboží nejvyšší kvality, podlahová prkna, rozličné řezivo, taktéž hotové plotovky, také strojově vyráběné pálené cihly z kruhové pece, překližkové desky a uhlí pro domácnosti. Zároveň nabízí kulatinu a služby hoblovny. V areálu firmy stál nepostradatelný tovární komín, pochopitelně nezbytná součást průmyslové kotelny vyrábějící páru k pohonu strojů. Obecně bylo po městě spousta podobných komínů. Jen v samotném centru jsem jich napočítal něco přes deset a v takovýchto okrajových částech města jich nebylo celkově méně. Celkem by mne zajímalo, nakolik zde byly problémy v této době komínové se zhoršenou kvalitou vzduchu, tedy jak říkáme s inverzemi.

Uložené nezpracované kmeny stromů u pily okolo roku 1930:

Pila 1930

Panelové domy místo kulatin 5. 3. 2011:

Kopeček 2011

Pila fungovala dále i po roce 1945, kdy patřila dřevařským závodům. Samozřejmě došlo k modernizaci, ale také ke ztrátě skladovacích prostor na svahu Kopečku, kde bylo postaveno na začátku let sedmdesátých šest paneláčků a již zmiňovaná samoobsluha. Od pily vybíhá Plynárenská ulice, která je poslední připomínkou velice důležité součásti města. Městské plynárny, ze které zbyla již jen správní budova, dnes sloužící jiným účelům.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.