Grabengasse - Příkopy
Tato ulice je jednou ze čtyř, které kopírují historické opevnění města. V tomto případě po vnějším okraji hradního příkopu mezi severní a východní městskou bránou. Z tohoto důvodu také nikdy před rokem 1945 v názvu ulice nechyběla připomínka této skutečnosti. První záznam o těchto místech lze nalézt v písemnosti z roku 1618, kde se hovoří o Křížové, tedy východní, bráně ležící u příkopu, zatím bez jakéhokoli přívlastku. Ovšem roku 1785 se hovoří již o Judengraben, tedy Židovském příkopu. Důvod je nasnadě, spodní část ulice náležela ještě do prostoru obývaného Židy. Později se ulice rozděluje na horní a dolní, rozdělenou odbočkou k severu, dnes Nerudovou ulicí. V roce 1877 se hovoří o Vysokém (Hoher) a Hlubokém (Tiefer) příkopu, načež o další dva roky se již nastálo ujímá pojmenování pro celou ulici jednotné Grabengasse, v překladu Na příkopě, případně Příkopy. Nikde jsem ale zatím nenašel dobový doklad k tomuto překladu, nelze tedy říci jak místní Češi této ulici před sto lety říkali. Je ovšem velice pravděpodobné, že i oni používali německého názvu, jak bylo mnohdy zvykem i u jiných míst, bez snahy vždy používat českého překladu. Čistě česky se ulice jmenuje až od roku 1945, kdy byla pojmenována ulicí Jiráskovou, podle divadla stejného jména v této ulici sídlící.
Grabengasse 1907:
Dolní část Jiráskovy ulice 9.3.2008:
Na dobovém snímku je patrno, že v domech bývaly drobné živnosti a krámky. Tabulky, tedy spíše vývěsní štíty, bohužel nejsou příliš čitelné. Na levé straně lze rozluštit pouze Dienstboten Vermittlungs, tedy zprostředkování služebnictva, a na pravé straně zase rozluštil jsem pouze majitele, jímž byl Josef Siman, ale nikoliv již inzerovanou činnost. Tato dolní část ulice při Křížové městské bráně byla právě tím místem, které obývali Židé a to pravděpodobně již od 16. století. Tato místa byla okrajovou částí tak zvaného Židovského ghetta, pouze v němž mohli Židé bydlet až do vydání Josefského patentu v roce 1782. Přibližně v této době zde bylo sedm povolených židovských domů, které se číslovaly římskými číslicemi na rozdíl od domů křesťanských, které byly číslovány číslicemi arabskými. Jak ale naznačují některé zprávy, sídlili Židé i v některých domech křesťanských, protože jejich majitelé nebyli schopni domy finančně zabezpečit a tak je pronajímali solventním obchodníkům z židovské obce. Po již zmíněném patentu, kterým padly i limity určující přesný počet židovských domů, zejména však po požáru v roce 1787 se počet domů židovských majitelů rozrůstal. Ve druhé vlně pak po dalším velkém požáru v roce 1820, kdy bylo možné zakoupiti zde levně dražené pohořeliště, protože jejich původní majitelé mnohdy neměli na obnovu domů dostatek finančních prostředků.
Střed Grabengasse po roce 1910:
Střed Jiráskovy ulice dne 9.3.2008:
Na této dvojici snímků je zachycen kdysi výstavní empírový dům čp. 707, dnes sice příliš nepozměněn, pouze minimálně z venku mírně zanedbán. Tento dům patřil před požárem roku 1787 několik desetiletí soukenické rodině Nesslerů. Při tomto požáru z části vyhořel a majitel upadl do dluhů. Dům šel proto do dražby, kterou vyhrál k nevoli mnoha místních obyvatel člen židovské obce Josef Bloch. Ten jej mohl zakoupit zřejmě jen za pomoci židovské obce, vždyť dům byl dosti velký a také se do něj nastěhovalo několik rodin. V roce 1813 dům kupuje obchodník Josef Brumof se ženou. Ten sem přišel ze slezské Vratislavy a oženil se s vdovou po Josefu Blochovi.V jeho vlastnictví byl dům zcela zničen za požáru 12. května 1820. Jednalo se však o schopného obchodníka se solidním finančním kapitálem a mohl si tak dáti dům znovu postavit. Moderní stavba v empírovém slohu byla dokončena roku 1824 a jeho podoba je z velké části zachována dodnes. Josef Brumof zde však svůj život nedožil. V červnu 1848 prodal dům příbuzným z manželčiny strany a odstěhoval se z České Lípy.
Grabengasse o něco výše v roce 1927:
Spodní část horní poloviny Jiráskovy ulice 9.3.2008:
I z dalšího snímku je vidět, že se vzhled ulice v posledním století na první pohled příliš nezměnil. Změnili se však obyvatelé a obchůdky. Na tomto snímku je například na levé straně zřetelný vývěsní štít obuvníka, jehož tvář by bylo zřejmě možné najít mezi postavami na fotografii, pokud by mi však byla jeho podoba známa. Dále zde byl kloboučnický obchod o něco výše či několik restaurací. Ve druhé polovině 19. století jsou zde zmiňovány hostince U města Hamburku v domě čp. 631 a hostinec U Uhra či U Maďara, tedy Zum Ungar, v domě čp. 717. Tento dům byl jedním ze dvou domů stojících v dnešní proluce vzniklé po roce 1945, která je vchodem k Jiráskovu divadlu. Tento objekt přináležel totiž původně k domům v Panské uličce. Na tomto místě byla postavena obchodníkem F. Bartelem roku 1819 budova se společenským sálem, kde bývala i pivnice Ve velkém sále, Im grossen Saal. Později přejmenovaná na hostinec U sálu, Zum Saale. Ve druhé polovině 19. století již hostinec neexistoval a byl využíván pouze sál, později sloužící také jako tělocvična německého tělocvičného spolku Deutscher Turnverein. V roce 1945 byla tělocvična adaptována na divadlo s názvem Jiráskovo a 28. října otevřeno mistrovou hrou Lucerna. Poslední zásadní modernizace objektu byla dokončena v roce 1976, kdy se divadlo vracelo do provozu slavnostním uvedením opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.
Apollo-saal v roce 1916, pohled z ulice:
Jiráskova ulice 9.3.2008:
Objekt Apollo sálu by si zasloužil samostatnou kapitolu, ale tuto část osamostatním až se mi podaří získat záběry z interiéru zmiňovaného sálu. Zatím mám k dispozici pohled na průčelí budovy v Jiráskově ulici a pohled na zahradní restauraci, kterou použiji v kapitole Újezd. V tomto domě číslo popisné 612 zřídil roku 1875 pan Vincenc Mätzner kavárnu provozovanou pod majitelovým jménem. Byl zde malá sál, ke kterému byl přistavěn sál velký, kde byl slavnostně zahájen provoz 16.11.1884 koncertem vojenské hudby 36. pěšího pluku z Mladé Boleslavi. Sál dostal jméno Apollo a stal se na dlouhá léta největším společenským sálem ve městě. Přilehlou restauraci provozoval od roku 1891 hostinský Anton Říha jako Litoměřickou pivnici, Leitmeritzer Bierhalle. Přibližně v té době se také objekt stává majetkem města, které vydatně přispělo na vybudování zařízení pro provoz divadla ve velkém sále, který byl od roku 1894 k tomuto účelu divadelním společnostem pronajímán. Po roce 1900 se lze setkat pro všechny zdejší provozy s jednotným jménem Apollo Saal, Restauration a Stadttheater, tedy Městské divadlo. Zdejší podnik byl oblíbeným místem schůzek mnoha spolků, ať již společenských, politických či profesních, kam se pravidelně sjížděli návštěvníci až z dalekým míst. V období první světové války zde byli ubytováni vojáci čtvrté kompanie a později zde byl i vojenský lazaret. V meziválečném období hospodářské krize byla v menším sále zřízena vyvařovna pro nezaměstnané. V roce 1945 byl sál přejmenován na Občanskou besedu, někdy také v běžné mluvě nazýván prostě Beseda, i když i původní název Apollo stále přežíval. Po roce 1848 je sál stále více používán jako tělocvična a postupem času se z něj stává již pouze tělocvična. Objekt byl zbořen společně se všemi stavbami v zadním traktu domů z Jiráskovi ulice v roce 1976 během příprav k výstavbě roztroušeného panelového sídliště Střed I.
Poslední dobou často slýchám nářky nad zkomírajícím zájmem občanstva o kulturní dění ve městě. Podle mého názoru se na tomto faktu podepisuje i fakt, že ve městě schází důstojný kulturní prostor, jakým byl třeba tento nádherně zařízený sál.
Mapka - toto místo je zde
|