Domů Všemožnosti Jakobův pramen a naučná stezka
Jakobův pramen a naučná stezka Tisk
Čtvrtek, 28 Únor 2008 15:12

U silnice ze Zákup do Kamenice každého jistě upoutá nově rekonstruovaný kříž u cesty. Byť je zde na cedulce uvedeno, že datum jeho postavení bylo nezjištěno, na podstavci je uveden letopočet 1747. Oprava byla provedena dobrodinci z Kamenice (Deutsch Kamnitz) v roce 1929. Do dnešní podoby byl objekt restaurován v roce 2005.

Ovšem kříž u cesty není to jediné, co je zde umístěno a co bylo také pěkně rekonstruováno, jak musím dodat. Dalším objektem, který snad každému padne do oka je soška Panny Marie. Upoutá zejména pro své nápadné barevné provedení. Ale v přítmí lesa to vypadá opravdu efektně.

Hlavním místem celého prostoru by však měl být tak zvaný Jakobovův pramen. Na ceduly se lze dočíst: „Jakob Klein byl prostým obuvníkem, ideálně založené povahy. Některý den byl pro něho nekonečný, pracoval často i celou noc, jindy měl práce méně. V dobách velké únavy se stávalo, že když Kleinjakobovi (jak byl u lidí zván) došla z dlouhého vysedávání na trojnožce trpělivost, vykřikl: „Joviši, cožpak už nemáš nahoře žádný hrom? Tak tedy ať udeří blesk zdola nahoru!” V takové náladě pak opustil dílnu a vydal se do lesa. Stávalo se, že při takových výletech se častěji dostával do údolí Kamenického potoku, kde poslouchal lesní holuby a trávil zde v nerušené samotě dlouhou dobu. Údolím protékající Zlatý potůček (dnes Kamenický) byl v té době ještě mnohem slabší a nevýznamnější, v suchém období téměř vyschlý. V zadním konci, v blízkosti potůčku, cítil Kleinjakob při svých potulkách mokrá místa, tzv. „Gallen”, jak se taková místa lidově nazývala. Jednou motykou a rýčem otevřel jedno takové místo a k jeho překvapení se v docela malé hloubce objevil silný pramen, takže v důsledku toho nemohl již dále kopat. Druhý den ke své radosti zjistil, jak z pramene vyvěrá silný a čirý pramen, tak silný, že zaplavil okolní prohlubeň. Z ní pak voda proudila do blízkého potůčku a byla jím pohlcena.”
Příběh pokračuje ještě dál, ale nemůžu přeci vyžvanit všechno. Snad jen, že voda byla od konce konce 19. století považována za léčivou, pramen nově upraven a nazván „Jakobův léčivý pramen”.

V nedalekém okolí je ještě želví hlava, minimálně další dva prameny a vlastně celá naučná stezka. Osobně jsem si jí zatím neprošel, ale odhaduji, že to bude hezká procházka. Musím také vyslovit pochvalu všem, kteří se na znovuzvelebení místa podíleli, pod hlavičkou města Zákup.

Mapa - Jokobův pramen je zde

Pokračování - doplnění:

Do lokality, jenž vede k Jakobovu pramenu se vstupuje kousek za Zákupama, u odbočky do Velenic, která odbočuje z cesty do Kamenice. Vede tudy naučná stezka, na které je několik zajímavých míst. Silnice je sice po rovině, ale stezka vede přes mírnou teréní vlnu, na které je umístěn památník lesnického školství v Zákupech. Odtud vede stezka zpět k silnici do Kamenice, kde se nachází ještě jeden památníček. Tentokráte postavený na památku Jiřího Židlického, který po dobu studia na vyšším lesnickém ústavu pobýval v Zákupech.

Všude jsou osazeny informační cedule, pozor většina oboustraných, i když některá umístění by tomu nenasvědčovala. Z malého svahu se dojde k dalšímu upravenému prostoru.

Prostor u druhého jmenovaného památníčku se nazývá U sv. Huberta. Lze se zde dočíst, že místo je součástí naučné stezky vedoucí ze Zákup kolem meandrů „řeky” Svitávky a údolím Kamenického potoku, směrem na Nové Zákupy a zpět. Samotná Boží muka sv. Huberta byla městem Zákupy v letech 2002 - 2005 rekonstruována. Toto budiž důkazem snahy města o oživení drobných staveb a památek, které nám zanechaly minulé generace. Tak je uvedeno na informační ceduli a já jen dodávám pochvylu a přání jen houšť a častěji takových snah. Také maně lovím v paměti podobu místa před rekonstrukcí a vzpomínám si, že i zde u polorozpadlých božích muk, zarostlých v mechu a kapradí, bývala také studánka. Dnes zde není po ní ani známky.

Hned přes ulici se nalézá nejnavštěvovanější místní pramen. Chvílemi by se dalo i hovořit o zástupech čepujících návštěvníků, kteří si zdejší vodu odvážejí domů. Tento, stejně jako všechny ostatní zdejší prameny, mají proveden rozbor vody a tato voda vyhovuje jako pitná. Výsledky těchto rozborů jsou tu také zveřejněny na jedné z tabulí. Je pro mně jako pro laika trochu zvláštní, že voda z pramenů navzájem ne příliš vzdálených má poměrně odlišné složení. Už na první pohled je zřejmé, že voda z pramenů dále v lese, blíže ke Kamenici, je více železitá. Tak je i poznamenáno na zmiňovaných výsledcích prováděných rozborů.

Jak je zde psáno, v těchto místech stávaly dva lokte vysoké sochy, které zdobily pramen. Byly to sochy sv. Antonína Paduánského, Františka z Assisi a Jana Nepomuckého. Na společném podstavci byla šifra a letopočet 17(J.A.P.)09. Zbytky podstavce jsou k vidění dodnes. Obec Kamenice po dlouhá léta udržovala tento pramen pod střechou. Později byla střecha porušena a zcela zničena, stejně tak i sochy, zejména při kácení stromů. Voda pramene byla kdysi dřevěnými trubkami vedena do kapucínského kláštera v Zákupech.

Za pramenem vede naučná stezka dále do lesa, podél potoka směrem ke Kamenici. I když počasí nebylo na první pohled nejpříhodnější, cesta nebyla vůbec blátivá a procházka byla tak velmi příjemná. Cesta protne několik cestiček místních zvířátek, která ovšem nechodí po vrstevnici jako já, ale přímo kolmo kopcem. Tak se za několika takovými průsečíky objeví další pramen. Jedná se o zde typickou kamenobetonovou mohylku, na které v tomto případě není čitelný ani letopočet a bohužel ani název pramene. Dokonce ani pramen v době mé návštěvy nebyl činný. Dále po cestičce je kamenná želví hlava. Pravda chce to trochu fantazie, ale je tam a dříve možný byla zřetelnější - než ji vyhladil zub času. Do kategorie kamenných objektů náleží i kamenné srdce, které je až za Jakobovým pramenem.

Dalším pramenem nedaleko cesty je Dívčí pramen. I když jeho originální název „Frauenquelle” lze překládat i jako ženský, či dokonce jako pramen Panny Marie, která má sošku o kousek cesty dále. Hned na první pohled je voda z tohoto pramene železitější. Díky tomu je také z boku dobře viditelný postraní výtok. Zde je kromě původního nápisu dobře čitelný i letopočet 1887.

Jak jsem se dozvěděl na tabuli u cesty, býval v těchto místech na borovici obrázek muže v selském oblečení, ležícího pod krucifixem. Nazýval se Mildovým obrazem a byl zde umístěn na památku starého sedláka z kamenického rodu Mildeových, který byl roku 1799 nalezen v blízkém lese mrtvý. Ještě dále visel na lípě obrázek Panny Marie pomocné, opodál na smrku obrázek loučení Marie a Ježíže a na konci dolu na borovici obrázek korunování Panny Marie svatou Trojicí. Tak je uvedeno na informačních tabulích. Dnes je zde dále po cestě soška Panny Marie, dřevěný kříž u silnice a Jakobův pramen. Těm jsem se věnoval původně, tedy na začátku této stránky.

Toto všechno dokládá, že zdejší údolíčko bylo hojně navštěvovaným místem. Je také velice potěšitelné, že město Zákupy věnovalo svou snahu k tomu, aby zdejší místa byla znovu zušlechtěna. Místo je to kouzelné a doporučuji včem procházkomilům tato místa navštívit. Cesta je nenáročná, takže klidně i s malými dětmi a nebo i s osobami hodně pamatujícími. Samotná naučná stezka pokračuje za Jakobovým pramenem kolem Kamenného srdce ještě dále ke Kamenici, ale tam se podívám asi až příští rok.

Zde jsou fotografie ze dvou návštěv této lokality, řazeno opačně než v popisu, tedy jako bych se vracel cestou od Kamenice zpět k Zákupům. Jsou z 9.10.2007 a 24.11.2007:

09102007 002
09102007 002

 

 
Copyright © 2019 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.